Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Úvod

16. 9. 2013

Ahoj čtenáři!

 Tenhle příběh nemá jméno, to si laskavě doplň sám, na to totiž nemám čas.

Mé jméno je „Sabers“, jen tak na okraj, je to jen přezdívka.

 Moje pravé jméno je.. Co tě to vlastně zajímá? Ehm. Tenhle příběh bude nečekaně o mně. A nejen o mě. To je snad jasný.

 Moje průpovídky a stupidní poznámky poznáš jednoduše podle *cough*. Tak to bychom měli. A abych nezapomněl, pokud se ti to nelíbí už ze začátku, nečti to, vole.

~

Příběh, který ti tu budu vykecávat, začal 9 července.

 Šel jsem ven s kamarády a všimli jsme si party dívek, pár jich tam bylo pěkných, ale jedna mi doslova vyrazila dech. Tmavovlasá dívka s nádherně hnědýma očima. Rozhodl jsem se, že půjdu za ní.

 „Ahoj, krásko.“ *cough* Jop, vyrušuju hned na začátku, soráč, jen jsem chtěl dodat, že jsem byl nervní jako prase, když jsem k nim přišel, navíc jsem se choval jako totální debil.

„Ahoj.“ Odpověděla mi a usmála se.

To bylo dobré znamení. Začal jsem se s ní trošku vybavovat, ale ty kozy, které byly s ní, mě dost odháněly. Zřejmě proto, jak jsem komunikoval. Nakonec jsem řekl, že raději půjdu, než mě ukamenují.

No, vyloženě mě vykoply.

Vracel jsem se trošku rozhozený, když odcházely, ještě se na mě koukala. Ksakru! Zapomněl jsem se zeptat na jméno, ach bože, ta moje demence nezná mezí. No nic, asi po hodině strávené s klukama jsem šel domů.

 Druhý den jsem se vzbudil, kvůli slunci, které mi pražilo do obličeje. Jasně, zapomněl jsem zatáhnout závěs. Ach jo. No nic, šel jsem se nasnídat, jistě, že doma nic nebylo. Oblíkl jsem se a šel nakoupit a to byl ten moment, kdy jsem ji spatřil znovu.

 Hned druhý den, povedená náhoda. Došel jsem k ní a vyhrknul ze sebe „Páni, co ty tady?“. „Nakupuju? Asi?“ A chvilku na mě divně koukala.

Plácl jsem rukou o čelo. „Promiň, to byla fakt blbá otázka.“

Usmála se „Jo, to teda byla, ale co se dá dělat.“ Nahodil jsem šťastný výraz, mezitím brala nějaké cereálie z regálu.

„Víš, včera jsem se tě ani nestihl na něco zeptat.“ Otočila se na mě „Na co?“.

 „Jak se jmenuješ?“, nekoukla se na mě zrovna příjemně a řekla „Do toho ti nic není.“

Páni, tohle mě odrazilo, nepoví mi ani svoje jméno? Bude to těžší, než jsem si myslel. Pomalu odcházela i s nákupním košíkem, doběhl jsem jí „Omlouvám se za ten včerejšek, choval jsem se jako pako“.

 Zastavila, sklonila hlavu „Nechal bys mě na pokoji, prosím?“ Nevím, proč to řekla, jestli kvůli tomu, že jsem se jí snažil, jakože sbalit, nebo jí o mě ty holky něco řekly. Hold jsem souhlasil, přemlouvat ji, aby se semnou bavila, by nemělo cenu.

 „Sabers“.

„Cože?“.

 „Moje přezdívka, kdybys mě hledala, ptej se po Sabersovi.“ Usmál jsem se, kývnul „ Měj se.“

 A šel jsem zaplatit nákup. Nevím, kam potom šla, ale já šel domů.

 Pár dní se mi špatně spalo, měl jsem takový divný pocit v žaludku. Že by někdo věděl moje tajemství? Snad ne.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zajmavé

(Calli, 16. 9. 2013 18:28)

Zajímavé. Doufám že na pokračovaní nebudem čekat tak dlouuuho jako u tebe. xD
Moc hezký.
Těším se na další díl.