Nečekané oznámení?
Odcházeli jsme od laviček, Tali běžel napřed.
Dal jsem ruce do kapes a zhluboka vydechl.
„Tak co jsi mi to vlastně chtěla říct?“
Koukla se na mě.
„To v tom obchodě, jak jsem ti řekla, že ti do toho nic není..“
Přestal jsem pozorovat okolí a zarazil ji.
„V pohodě, já to chápu. Nemusíš mi svoje jméno říkat, pokud nechceš.“
„Stella.“ Zastavila se a podala mi ruku.
„Těší mě.“ Usmál jsem se a potřásl si s ní.
Chvilku jsme si povídali a řekla, že je to jen její přezdívka
Ono taky proč by mi říkala jméno, přece jsem jí zrovna tak řekl svoji přezdívku.
Potom přiběhl Tali, začal mě očichávat a tahat mě za džíny.
„Páni, asi tě má rád.“ Začala se smát. Její úsměv byl nádherný.
Po hodině strávené s ní jsem musel jít domů, volala mi máma.
Pořád je mi jen 17, takže se ještě odstěhovat nemůžu, ale rád bych.
Vyměnili jsme si čísla. Rozloučil jsem se s ní a vydal se domů.
Cestou jsem si mumlal sám pro sebe.
„Super zítra bude úplněk, jsem zvědavý jestli nějak ututlám mámu, aby mě pustila "spát ke kamarádovi", snad to vyjde.“
Přišel jsem domů a chtěl se zeptat mámy, ale předběhla mě.
„Kde jsi byl?“ A vražedně se na mě podívala. I když má nádherné zelené oči, ten pohled mě vyloženě bodal do srdce.
Nahodil jsem vyděšený výraz.
„Venku u jezírka.“ Netušil jsem, co po mě chtěla.
„Dobře, to není moc daleko.“
Uvolnila se a šla do kuchyně.
„Dáš si něco k jídlu?“ Zakřičela i když jsem stál vedle, asi si mě nevšimla.
„Ne díky, nemám hlad. Mohl bych se tě na něco zeptat?“
Otočila se na mě a ne zrovna příjemně odpověděla.
„Na co?“
Prohrábl jsem si vlasy.
„Chtěl jsem zítra přespat u kamaráda..“ Nestihl jsem to ani doříct, skočila mi do řeči.
„U kterého přesně..?“
*Cough* Když je úplněk, sejde se celá smečka ve srubu, kde úplněk přečkáme. Není to nic hroznýho, jen nedokážeme ovládnout svou přeměnu. Ano, jsme vlci.
(Prosím vypusťte Twillight.)
„No, víš u Ragefielda. Až do pondělí.“
To je náš Alfa. Pěkný debil, na to, že Alfa by měl být inteligentní. No a já jsem Omega, díky bohu. Velet smečce bych nedokázal.
„Dobře. Ale v pondělí budeš doma.“ Chytila mě za rameno.
„Slibuju!“ Dal jsem jí pusu na tvář a šel si balit věci a prospat se.
Další den ráno..
Odešel jsem z domu, na zádech jsem měl batoh, vyrazil jsem obvyklou cestou do srubu v lese.
Když jsem došel už tam byl Ethes, Marcio a Luna. Ethes je taky Omega, stejně jako Marcio.
Luna je Alfa samice, inteligetní žena a má respekt větší, než Rage a vlastně se není čemu divit, když zařve leknul by se snad každý.
Postavila se na pařez.
„Nuže dobrá, zatím tu nejsme všichni, tak si užívejte, Omegové.“ Usmála se a šla si něco zapsat do srubu.
„Joooo! Než přijde Rage bude tu pohoda, stejně je to zatrpklej dědek.“ Vyhrknul ze sebe Ethes.
Za ním se zjevil Rage jako vlk, má čistě černou srst, jako má havran peří.
„Nějaký problém?“ A vycenil tesáky.
„N-Ne, pane!“ Přešla ho veškerá legrace. A mě zrovna tak.
Za pár minut doběhl zbytek smečky. Celkem je nás 7.
Jako vždy nastal čas na proslov, který měla Alfa.
Stoupla si před nás, všichni jsme byli v pozoru.
„Zítra je úplněk. Bohužel pro všechny je zde nepříjemná situace. Máme tu válku.“
Trochu ve mě zatrnulo. Tu válku prostě nechápu.
„Objevila se zde nová smečka, která chtěla na naše území, vysvětlení, že je to zde zabrané, jim zřejmě nestačilo. Budu vás potřebovat všechny.“
Tohle se mi opravdu přestává líbit..