Diky, Tali.
Dnešní den začal úžasně, na to jak byl týden příšerný. Je sobota ráno, krásný počasí.. A zázrak, konečně jsem se pořádně vyspal.
Šel jsem do koupelny, opláchl si obličej, vyčistil zuby, tak jako každý den. Zahleděl jsem se do zrcadla a všiml si menšího škrábance na tváři. Nah, kde jsem k tomu zase přišel..
Z přemýšlení mě vytrhnul otravný zvuk zvonku.
„Sabe! Pojď ven!“
Otevřel jsem okno.. No jasně! Ethes, jeden z největších blbců ve smečce co znám.
„Fajn už jdu.“
Vyšel jsem ven a hned na mě vyhrknul cosi o úplňku.
„Dobře, dobře, spomal a řekni mi kdy bude úplňek, ať to dopředu víme..“ Vydechl jako kdyby běhal maraton. „Bude zítra.“
„A to mi to říkáš teprve teď?!“
„Promiň Sabe, ale Álfa mi říkal, ať držím čenich..“
Fajn, věděl jsem, že je Alfa debil, ale že až takovej? Tajit úplněk před členem smečky, logika!..
„Fajn, když to říkal "Alfa"..“
Podíval se na mě jako na vraha.
„Za ten sarkasmus by nás zabil..“ A začal se stupidně smát. Tipickej Ethes. Práskl mě po zádech a odešel. Vrátil jsem se do bytu, natáhnul se na gauč a zapnul telku.
Po půl hodině jsem byl unavený z těch stupidních keců ve zprávách. Co se dá dělat. Vypnul jsem televizi a šel ven. Byla zima, vrátil jsem se abych se obléknul. Měl jsem na sobě jenom modrý džíny a bíle tričko, tak jsem si vzal ještě černo-modrou mikinu. Došel jsem na místo, kde jsme potkali tu partu holek, sedl jsem si na lavečku, když v tom ke mě přiběhl pes, nádherný švýcarský vlčák a chtěl si hrát, pohladil jsem ho a on na mě chvíli koukal modrýma očima, vzal mě za rukáv mikiny a táhnul mě ke kamenům u jezírka, které bylo jen kousek od laviček. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, ona tam seděla.
Kleknul jsem si a chvíli ji sledoval. Její tmavě hnědé vlasy vlály ve větru.
„Tvůj pes?“
Otočila se na nás, pořád mě držel.
„Tali, pusť ho, proboha!“ Polknul jsem a zvedl se ze země s tím, že odejdu.
„Počkej ještě..“ Zavolala si Taliho k sobě.
„Chci jen něco vědět.“ Zadívala se na mě.
Nechápal jsem, ale zajímalo mě, na co se chce zeptat.
„Ehm, dobře.. O co jde?“
„Tehda v tom obchodě..“
Skočil jsem jí do řeči „To vůbec neřeš, chápu, že se mnou nechceš mít nic společného.“ Chtěl jsem už odejít ale zarazila mě.
„Tak to vůbec není! Nech mě to alespoň vysvětlit..“
Vůbec jsem nechápal, upřímně jsem si myslel, že se mi to zdá.
„Dobře, ale.. Neprojdeme se?“
Usmála se. „Tak jo.“
...
(Fox, 21. 9. 2013 0:36)