Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bitva

12. 1. 2014

Celý den jsme se připravovali na to, jak válka o úplňku bude probíhat. Nebylo to snadné..Pro nikoho z nás.

Rage byl i s Lunou celou dobu nervózní, nikdy jsem je takhle neviděl. Zrovna jsem nosil 'železné drápy' - zbraně které se dají navléct na pracku a působí větší škody - když mi začal zvonit telefon.

"Prosím?"

”Ahoj, tady Stella.“ Sakra, zrovna když je za mnou Ethes..

"Ahoj, děje se něco?"

“Mělo by? Chci si jen trochu popovídat, hlavně ti potřebuju něco říct.”

"Ne, promiň. Mám jen trochu víc práce, tak nevím co dřív. Povídej." V tom začal Ethes vyřvávat. „Heeeeej, ty máš holku!“

"Ethe, drž čenich." 

"Omlouvám se za něj.." *Zavěsila*

"Ethe?" Ušklíbl se.

„Hehe, jo?“

"Podělal si to." Snažil jsem se jí dovolat, možná i 15x, pak jsem to vzdal.

Blížil se večer, takže jsme si museli nachystat brnění a zbytek zbraní. Když už vše bylo nachystané, stačilo jen počkat na hranicích, než přijde druhá strana.

Měsíc začal vycházet, když přišli. Všichni jako vlci, zřejmě proto abychom neviděli, jak normálně vypadají. V tom případě šli naši Alfové do předu a přeměnili se ve vlky, my až po nich. Kouknul jsem se na jednu vlčici, která byla s nimi. Měla krásnou světle hnědou srst. Ty oči mi byly povědomé.

Všimla si mě a nevypadala moc nadšeně. „Sabe! Pojď už!“ Rageho hluboký hlas dunil jako hrom v bouři. Změnil jsem se ve vlka. Asi je to divné, ale mám čistě bílou srst, ale karamelově hnědé oči. Konečně.

Dvě smečky, z očí do očí. Úplněk už se blížil, teprve jsme se pohybovali v kruzích. »Nechcete to vzdát už teď?!« Zakřičel to zřejmě jejich Alfa.

“Táhni do podsvětí, hajzle!” Rage si nenechal nic líbit, jen co je pravda.

Úplněk. Krásný čistý měsíc, který osvětlil celé bitevní pole. Do nás vlévá více vlčí krve, jsme silnější, máme lepší smysly a jsme agresivnější, když chceme.

Boj začal. Byla výborná strategie. Měl jsem se postarat o tmavě šedého vlka, který běhal okolo té vlčice, která na mě pořád koukala. Běžel jsem přímo k němu, když mě zasáhl nějaký zrzek, snažil jsem se bránit, ale zablokoval mě.

Mezitím se Rage a Luna snažili bojovat proti jejich Alfa vlkům, šlo jim to dobře, co jsem tak jedním okem zahlídl.

„Tak co ty sráči? Vstaneš, nebo tě mám rozcupovat na kousky už teď?!“

*cough* Tshe, mě aby urážel zrzek..

Zvedl jsem se, přetlačil ho o 5 metrů dál a kousl ho do krku, když jsem s ním narazil do stromu, jenže mi podjela tlapa a spadl jsem na kámen.

V tom se k tomu zrzkovi přidal další vlk, poškrábal mi záda a kousl mě do nohy. Nemohl jsem se hýbat, měl jsem pocit, že mi vyrval kus masa. Oba dva vlci se ke mě hrnuli, když v tom někdo zakřičel „DOST! Nechte ho být!“ Ten hlas je povědomí..

I když jsem pomalu zavíral oči, podíval jsem se na ni a zašeptal "Stello..?".

Všichni zůstali zírat. “Vy dva.. se znáte?”

„A-ano..“

“Stello?“

„Sagersi?“

“Zabij ho. To je rozkaz.” Chvíli mlčela, bylo to jako kdyby se rozhodovala, zda mě nechá žít, nebo mě zabije.

„Nikdy.”

“Heh, neuvěřitelné. V mé smečce pro takové slabochy a sráče, jako si ty. Hoši, postarejte se o ni.” Začali se k ní scházet vlci z jejich smečky. Chystali se ji zabít.

Najednou se mi zvedl adrenalin v krvi. Postavil jsem se, začal jsem vrčet, běžel jsem za ní. Zrzek po mě ještě z jiným vlkem hodil kus dřeva a zarazili mi jej ke krku ve snaze mě udusit. „Sabe!“ Přiběhl ke mě Etheos, chtěl mi pomoct a tak narazil do zrzka. Uvolnil jsem se, kouknul se na Ethea „Běž.“, začal jsem utíkat, abych jí pomohl.

Rage a Luna dobojovali s jejich Alfou, druhý utekl. Boj byl u konce, skoro. Doběhl jsem za Stellou, ve snaze jí pomoct. Pomalu jsem ztrácel vědomí, ztratil jsem příliš mnoho krve.

Luna běžela na pomoc, naštěstí některé vlčice drží při sobě, když ví, co pro druhé znamená. Omdlel jsem, když jsem k ní doběhl.

"Sabersi!"

„Sabe!“. Všichni volali moje jméno. Poslední věc, co si pamatuju.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář