Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Pravá tvář věci

21. 6. 2011

 

V klidu se dívám na Zemi ze svého okna v pokoji, když zahlédnu něco, co mě málem porazí. „jak se opovažuje!!“ vykřiknu při pohledu na Arkariana, jak jde se Sayomim. Musím se pevněji chytit parapetu, aby to se mnou nešlehlo na zem. Nechápu, kde bere tu drzost se s tím červem ještě zahazovat po tom, co se stalo. Silně se zamračím a znovu na ně upřu pohled. Téměř okamžitě mi dojde, že jdou k Arkarianovi domů, a jak si pamatuju Sayomiho, tak bude strkat nos, kam nemá. Stejně jako Arkarian. Jsou si tak podobní až se k tobě hodí. Tiše povzdychnu a koukám na ně, i když ten pohled je mi dost protivný. Kdysi dávno jsem chtěl Arkariana pro sebe, ale to mládě si vybralo člověka. Znechuceně se usměju. Hned poté se mi kolem rtů utvoří zlý úšklebek. V hlavě se mi začne rodit plán, jak se zbavit nejen Arkariana ale i Sayomiho. Z pokoje se ozve krutý smích, vzápětí se zhroutím na zem smíchem.
Otočím hlavu po zvuku a s kapkou sleduji dveře Michaelova pokoje. „Co zase vyvádí?“ potichu pro sebe a dojdu ke dveřím. Bez zaklepání vejdu a podívám se na něj. „Michaeli, co ti je?“ nechápavě se na něj podívám, jak se válí po zemi. „ale nic Gabrieli, ale nic“ zasměje se zle a zvedne se ze země. Nechápavě na něj upírám pohled zelených očí. Přestanu na něj zírat, až když se ke mně začne přibližovat. „No tak moment Michaeli já nejsem tvá hračka“ zavrčím zle, že se hned stáhne. Jsem jediný, koho poslechne na slovo, ale opravdu na slovo. „Jestli si na mě nepřestaneš brousit zuby, tak ti přísahám, že tě vlastnoručně svrhnu“ zamračeně. Trochu se pousměji, když na mě upře neodolatelný pohled štěněte. Dobrá, možná se usmívám, ale myslím si něco jiného. Nevěřím mu ani nos mezi očima, znám ho až moc dobře na to abych si mohl být jistý, že to co udělal Arkarianovi se už nikdy nebude opakovat. „padej spát je pozdě, a zítra vedeš radu“ řeknu jen a odejdu do svého pokoje přemýšlet, proč to dělá. Cestou mě potká jen jedno rozptýlení a to můj miláček Laurin od stráží.
„Michaeli, co ti je?“ uslyším od dveří otázku a rychle zmlknu. Potěší mě, když v hlase poznám Gabriela, mám ho rád, navíc mi sežere vše, co řeknu, takže mam nad ním plnou moc. „Ale nic Gabrieli, ale nic“ zasměju se s notně zlým podtónem a zvednu se ze země, kam jsem se skácel. Všimnu si, jak nechápavě se na mě dívá. Skoro se rozplynu nad pohledem jeho zelených očí. Tyhle oči jsou jediné, které doopravdy miluji. Bohužel Gabriel si vybral mnohem mladšího anděla, než jsem já a tím je Laurin. Laurin je strážce vězení, silný a vysoký mladík s jiskrným pohledem. Mezitím, co se mi tohle honí hlavou, se začnu přibližovat ke Gabrielovi. Zarazí mě až jeho slova. „No tak moment Michaeli já nejsem tvá hračka“ zavrčí na mě zle okamžitě. Hned se odtáhnu dál od něj, tolik mě bolí jeho slova. Musím se přiznat, že i když to nevypadá tak je Gabriel vlastně starší, než já a to o dost. Poslouchám ho na slovo, skoro jako pes ale stejně mi to nepomáhá. „Jestli si na mě nepřestaneš brousit zuby, tak ti přísahám, že tě vlastnoručně svrhnu“ zamračí se na mě zle. Nahodím neodolatelný pohled typu štěněčí oči. Okamžitě se usměje, jenže já v jeho očích spatřím něco jiného. Nedůvěru a zamyšlení. „sakra přestává mi věřit“ probleskne mi hlavou bleskurychle „musím si zajistit přízeň a alibi“ ušklíbnu se pro sebe. „Padej spát je pozdě, a zítra vedeš radu“ zaslechnu jen, než odejde a zavře za sebou dveře prudčeji než normálně. Povzdychnu trochu smutně, chápu, že jsem to s Arkarianem přehnal, ale musel jsem to udělat. Prostě musel, utahoval by si ze mě dál, navíc jsem ho vykázal, proto byl tohle jeho trest. Zhroutím se pomalu na postel, teprve teď si přiznám, že masku arogance nosím jenom kvůli Gabimu. Jen abych nedal najevo, jak moc bolí pohled na něj, když se líbá a objímá s tím vězeňským strážcem. Dojde mi, že i tu pomstu a zlikvidování Arkariana se Sayomim nemyslím vážně, jen potřebuju rozptýlení.  Složím si hlavu do dlaní vyčerpaně. „Kam jsem to dopracoval…“ šeptnu pro sebe zničeně. Z očí mi pomalu po dlouhé době stečou slzy smutku. Upřímné slzy pro někoho, kdo mi nevěří a nikdy mě nebude milovat. Zhrouceně zůstanu sedět na posteli dlouho do noci, než mě konečně přemůže spánek. Se slzami na tváři zavřu oči a usnu.
Do pokoje vejdu ruku v ruce s mým vězeňským miláčkem, jak mu přezdívám. Letmo ho políbím a usměju se na něj, na oplátku na mě upře nejkrásnější oči, co jsem kdy viděl. „Je tolik jiný, než je Michael“ pomyslím si a kapka. Proč sakra myslím zrovna na Michaela? Vždyť je to grázl, kterému nemůžu věřit. „Děje se něco?“ pronikne ke mně hlas Laurina zničehonic, až sebou trhnu. „ne neděje zlato, všecko je v pořádku“ hned ho obejmu a začnu líbat, načež ho přenesu do postele, než se zase začne, tak roztomile vzpouzet, jak má ve zvyku. „Hej! Nech mě být!“ zasměje se a ze srandy se mě pokusí odstrčit. „Tak s tím nepočítej kocourku, na to tě chci až moc“ zašklebím se, přišpendlím mu ruce k posteli a začnu ho svlékat. Pak už ztratím hlavu ve víru nádherného milování. Do vnímání reality se dostanu, teprve když Laurin odejde na službu. Povzdychnu a zalezu do sprchy smýt ze sebe myšlenky a pocity týkající se Michaela. Opřu se rukama o stěnu a zavřu oči. Při myšlenkách mě jen tak napadne zajít se za ním podívat, jestli už spí. Znám ho moc dobře, tak o tom pochybuju. Vypnu vodu, osuším se a jen v kalhotách se vydám do jeho pokoje. Někdy mi přijde, že mu spíš nahrazuji otce, spíš než že bych se mu věnoval pouze jako rádce či bratr. Pomalu otevřu dveře a nakouknu dovnitř. To co uvidím, mě překvapí a to opravdu hodně. Okouzleně se zadívám na Michaela spícího na posteli, jak je zkroucený do klubíčka, jakoby měl strach a na tváři se mu lesknou slzy. Dojdu k němu neslyšně a setřu mu slzy, jen zavrní a stočí se víc do sebe. Mám nutkání ho probudit a zeptat se ho, co ho trápí, ale nakonec to neudělám. Mám svou hrdost a přece jen… Ne, nemohu mu věřit, ztratil moji důvěru, poté co znásilnil Arkariana a vydával to za trest. Zamračím se a odejdu k sobě do pokoje, hned jak zavřu dveře, tak si vrazím dost velkou facku. „Koukej se probrat Gabrieli a přestaň snít!“ zavrčím na sebe.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

úúúúžasnýýý *-*

(Lili, 21. 6. 2011 21:11)

další další (psí očička) :D to bylo naprosto naprosto dokonalí *-*