Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Vysvětlení a bezmoc

30. 4. 2012

 

Vysvětlení a bezmoc
Ichiro
Rychle chytnu tělo, které se mi sesune do náruče, a ušklíbnu se. Konečně jsem chytil anděla, díky kterému ke mně přijde můj milovaný. Hodím si přes rameno chlapce a rychlým krokem se vydám ke skladu za městem, ani byste nevěřili, jak moc úžasné místo to je. Dojdu tam a tělo hodím do jedné z cel, postarám se o něj později. V klidu ho zamknu a vydám se prozkoumat obsah lednice.
„Hmm, měl bych nakoupit no jo no“ povzdechnu si pro sebe a zavřu prázdnou ledničku. Raději jdu znovu dolů, postarat se o andílka. Přece jenom nesmí mi utéct, pak už bych ho nemusel nikdy chytit. Odemknu celu a sjedu pohledem zkroucené tělo na podlaze. Nevypadá silný, ale už dávno vím, že u andělů zdání klame. Pomalu k němu dojdu a lehce ho nakopnu do žeber, když se neprobudí, zle se zašklebím. Spoutám mu a za ně ho vytáhnu na nohy, takže krásně visí uprostřed místnosti, jak na výstavě. Svléknu mu triko a sjedu pohledem jeho záda. Dvě dlouhé, hluboké a nezhojené rány mluví za své. Nejspíš měl těžkou noc, musel potkat Raie. Zamračím se, ten hajzl mi ujel a stihnul andílka zranit dřív, než já to mu nedaruji. Navíc, musím si Raie získat zpátky. Tiše povzdychnu a sednu si na křeslo, co tam stojí v rohu cely ve stínu. S klidným svědomím si naliji sklenku vína a sleduji bezvládné visící tělo. Trochu začínám uvažovat, jestli jsem ho chudinku náhodou nepraštil moc. Zavrtím hlavou, vždyť je to blbost, andělé smrti mají tvrdší hlavu, než cokoliv jiného. Zašklebím se, napiji se vína a v duchu začnu přemýšlet, co všechno s andílkem udělám. Musím mu ublížit nějak hodně, aby sem Rai doopravdy přišel. On o tom neví, ale jakmile loví nějakého takového tvora, tak je sním po prvním kontaktu svázaný, takže to pozná. Zle se začnu šklebit, ani nezaregistruju tiché zasténání bolestí. Až po chvíli zvednu hlavu a podívám se směrem k andělovi. Když spatřím dvě smaragdové oči, jak se na mě dívají, se zlým úšklebkem se zvednu a vydám se k němu.
„Hra začíná,“ pronesu do zatuchlého ticha a natáhnu se pro první věc.
Kyoshi
Pomalu otevřu oči a rozhlédnu se kolem. První co mě praští do nosu, je nesnesitelný zápach plísně a zatuchliny. Otřesu se hnusem, ale zároveň i zimou, jak zjistím, nemám triko a je tu docela dost velká zima. Očima přelétávám rychle místnost, dokud se nezastavím pohledem na o něco starším klukovi, který sedí na křesle a právě se dost nepěkně šklebí. Prostoupí mnou strach, už jsem o něm slyšel. Patří k nejmladším, ale taky k nejbrutálnějším lovcům. Mockrát mě před ním všichni varovali a já bláhový jsem si myslel, že jsou to jen povídačky. Nejspíš se viditelně roztřesu, když se vydá ke mně, protože se zle zašklebí.
„Hra začíná,“ řekne sametově zlým hlasem a pro něco se natáhne.
„Jaká hra? A proč tu jsem?“ odvážím se zeptat, jenže vzápětí zalituji, že jsem raději nedržel hubu, když mi přiletí jedna pěstí.
„Tak za prvé, jsi tu, protože tě tak jako tak máme chytit. A zadruhé, jsi tu aby si přilákal mého miláčka Raie,“ zavrčí ten kluk, jen se zděšením sleduji, jak si v prstech hraje s bičem.
„A-ale…“ chci něco namítnout, ale jeho pohled mě dostatečně dokáže umlčet.
„Žádný ale! A za třetí, máš informace, které nemá nikdo jiný“ zavrčí zle. „A já je z tebe dostanu, klidně násilím!“ křikne a šlehne po mně. Zakňučím bolestí, nemám kam uhnout, tak schytám plnou dávku. Na hrudi cítím štiplavou bolest a horkou krev, která stéká z docela hluboké rány od biče.
„Nic nevím!!! Přísahám! Vůbec netuším, o čem to mluvíš!“ křiknu na něj taky. Sakra ten kluk je blázen, vždyť jsem jen prokletý podčlověk a polovlk, nevím nic, nikdo mi nic neříká. Pokusím se uhnout před další ránou, ale bohužel nemám kam, takže znovu plná dávka.
„Ale ano víš. Jsou to informace, které Gabriel vložil do tvých vzpomínek. A my je chceme vědět, abychom vás anděly mohli konečně zničit!“ zavrčí zle a dívá se na mě, oči má úplně rudé vztekem. Nasucho polknu a svěsím vlčí ouška.
„Nikam nic nevložil, to už bych si toho musel dávno všimnout,“ řeknu tiše a skrčím se, když se vydá ke mně.
„Tsss, lžeš Kyoshi. Já i ostatní démoni to víme,“ chytne mě za bradu chladnými prsty a docela silně zmáčkne. Tiše zakňučím a cuknu.
„Ty nám to ještě rád řekneš. Pokud ovšem zvládneš přežít, než přijde Rai,“ ušklíbne se a hřbetem ruky mi napálí facku. Kniknu, zrovna na té ruce má snad nejvíc ostrých prstýnků, co jsem kdy viděl.
„Jak sladké,“ řekne pobaveně a jazykem slízne krev z ranek na tváři. Znechuceně zavrčím a dám mu hlavičku dost tvrdou. Zapotácí se a couvne.
„Ty hajzle!! Chtěl jsem být hodný, ale jak chceš!!!“ křikne, znovu vezme bič a na jeho konec přidělá kovový nástavec s ostny. Rozšíří se mi zorničky, tohle bude bolet. Hodně bolet jestli to vážně udělá. Zařvu bolestí hned po prvním švihnutí, cítím, jak se ostny zarývají do mého boku a trhají všechno, co jim je dovoleno. Slyším ďábelský smích a další, další švihání, dokud znovu neomdlím, tentokrát bolestí.
Rai
Mile se usmívám a poslouchám Koriho, jak bezstarostně něco vypráví Tadaemu. Je vážně krásný a milý, nečekal jsem, že pro mě bude mít tadae takový úlovek. I když Ichiro… Povzdechnu, musím na něj stále myslet, ten rozchod nebyl nic jednoduchého, ale podvádět se fakt nenechám. Jenže mám ho pořád rád, co s tím? No jo, Ichiro je hajzl, to vím až moc dobře. Ale je to zatraceně, sexy hajzl. Pro sebe se usměju a dál poslouchám Koriho. Takhle to jde celý den, dokud ho po škole nepozvu na zmrzlinu.
„Kori, pojď jdeme na zmrzku, musím ti něco říct“ usměji se na něj mile. Ano vážení, mám v plánu mu říct, kdo jsem a co tu vlastně dělám. Měl by to vědět. Vždyť jeho ten anděl zranil nejvíc, ale proč? Když se díval na mě a na něj, tvářil se jak velká hromádka neštěstí a ani pak nešel do školy. Že by měl Koriho rád a vlastně to vůbec nebylo tak, jak si myslím a jak mi to Tadae podal? S kapkou a ruku v ruce s miláčkem, se vydám na zmrzlinu do nejbližšího stánku v parku. Koupím mu raději dvojtou pistáciovou a usměju se.
„Tak dobrou chuť“ usměv a sednu si s ním na lavičku. Chvíli jen mlčky blížeme zmrzlinu, než se Kori konečně zeptá.
„Co jsi mi chtěl vlastně říct Raii?“ povzdychnu a starostlivě se na něj podívám.
„Víš Kori, musím ti vysvětlit, o co tady vůbec jde. Kdyby mi totiž Tadae nenapsal, co se ti stalo, tak tu nejsem,“ vážným hlasem.
„Já vím, říkal, že napíše někomu, kdo mi pomůže. A ta věc, co to je zač?“ podívá se na mě očima plnýma strachu.
„ta věc, je to tzv. anděl smrti“dívám se na něj vážně, „má za úkol odvést duše mrtvých z tohoto světa, na druhou stranu. A podle toho jestli je dobrá, nebo zlá ta duše tak jde k nám nebo k nim.“
„To zní jednoduše, ale proč tu teda jsi?“ zeptá se nechápavě. Musím se pousmát, kéž by to bylo tak jednoduché, jak to vidí.
„Jsem lovec. Lovím veškeré nadpřirozené bytosti, co vybočují z normálu. A tenhle anděl, není jen anděl, ale má i vlčí stránku. Takže z toho vyplývá, že to je prokletý poločlověk, polovlk,“ dívám se na něj.
„A?“ koukne na mě. Trochu nechápavě se podívám. „No musí to mít háček, jinak by jsi ho tu nechal, řekne klidně.
„No, takže, je to v podstatě mutant a nikdo neví, co udělá, takže se ho jednoduše musím zbavit. Podle pravidel lovců si nezaslouží žít“ koukám na něj, „Maximálně kdyby ho někdo zachránil, ale ve většině případů už je ten člověk natolik prokořeněný kletbou, že už mu nejde pomoci,“ dokončím a sleduji, jak vyděšeně se na mě dívá.
„Takže až zjistíš, kdo to je, tak ho jednoduše zabiješ?“ zašeptá tiše. Konejšivě ho obejmu a pohladím.
„je mi to líto, ale budu muset..“ povzdech a stoupnu si. „Musím jít, lásko, tak zítra,“ usměji se a na rozloučenou ho políbím.
Kori
„Ahoj.“ Řeknu jen a koukám za ním, docela vyklepaně. Tohle jsem netušil, myslel jsem, že prostě ho zbaví moci, nebo tak. Ale že ho zabije?! Oklepu se hnusem a koupím si ještě jednu zmrzlinu. Když nad tím teď přemýšlím, je mi Kyoshiho líto. Jestli je prokletý… Co se sakra mohlo stát?! A vlčí stránka?! To je zase co? Hlavou mi běhá snad tisíc otázek při cestě domů. Odemknu, vejdu do bytu a sjedu po zavřených dveřích na zem. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně nechci, aby Kyoshiho zabil. Vždyť to byla moje chyba, já kretén jsem se podíval do očí anděla smrti. A čišel z nich smutek a bolest. Proč mi to nedošlo dřív? On mi nechtěl ublížit, mohl jsem si za to sám. A ty vraždy? Určitě jenom práce, vždyť tý babě bylo snad 150 let ty vole. Se divím, že ještě žila, hulila jak fabrika a sotva se zvedla z gauče. Povzdychnu a koukám do země, v hlavě mám hrozný zmatek. Začíná mě mrzet, jak ošklivě jsem se dnes ke Kyoshimu zachoval před školou. V těch jeho očích bylo kromě smutku i něco jiného. Trocha hřejivého a doufajícího pohledu, jakoby mi chtěl něco říct. Mohl bych mu pomoci?  Možná ano, ale jak? Teď už ho nedokážu milovat, zklamal jsem ho a on mi zas pro změnu ublížil. Má to vůbec cenu se snažit? Nevím, vážně nevím. Rád bych zjistil, kde teď je, hrozně bych s ním chtěl promluvit. Povzdechnu a dojdu do pokoje pro svou oblíbenou knihu. Mám špatný pocit, že se něco hrozně ošklivého stalo, ale netuším co. Otevřu knihu na založené straně a snažím se začíst do příběhu. Nejde to, až moc mi to připomíná to, co se právě děje. Stejný příběh, tedy skoro stejný, jen postavy jsou jiné. Zaklapnu knihu a naštvaně s ní hodím o zem. Vidím ho všude, i na těch stránkách knihy. Musel jsem mu hrozně moc ublížit, když mě otravuje i přes den a nejenom v noci. Chytnu se za hlavu a přitáhnu si k sobě kolena, snažím se vymyslet, jak mu pomoct. Myslím si, jak si teď v klidu sedí doma a něco dělá. Jenže v tuhle chvíli nic nevím.
MEZITÍM
Ichiro
Nasraně se dívám na toho anděla, už to fakt přehání. Zatím vydržel všechno, neřekl vůbec nic, jako by vážně nevěděl. Jenže to není možný, musí to vědět, zkoumali jsme to!!! Zavrčím a vrazím mu facku, už takhle mu hoří tvář. Jen upírá pohled do země a mlčí, něco ho prostě drží nad vodou, ale nevím co.
„Jak chceš..“ zamračím se a vezmu injekci s podivnou fialovou tekutinou. Dojdu k němu a pomalu mu vbodnu jehlu pod kůži. Uvidíme.. Jen počkej bratříčku, až najdeš svojí kořist, budeš se divit..
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...................

(Rhea, 2. 5. 2012 7:33)

Moc se mi to líbilo, akorát jsem se tak trochu ztrácela, protože už jsem si nepamatovala minulej díl. Doufám, že budeš přidávat častěji. :-)

Re: ...................

(Teru-chan, 2. 5. 2012 15:12)

Gome pokusím se ^^""" Byl trochu blok teďka, nemám zrovna lehký období(to asi nikdo) ale už se to ztrácí =3 brzo dopíšu další ^^

*-*

(Sayori, 1. 5. 2012 19:05)

Užasnej dílek už aby byl další :D

..:)

(Anyka, 1. 5. 2012 19:00)

Kawaii..to bolo super^^