Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak pojď, bratříčku!!

20. 5. 2012

 

Tak pojď, bratříčku!!
Ichiro
Ještě si pár hodin užívám mučení andílka, než se rozhodnu poslat upozornění svému milému bráškovi. Odhodím bič, otřu si ruce od krve do ručníku a odejdu do svého pokoje pro list papíru, propisku a havrana zavřeného v kleci. Ano havran, můj symbol, známý mezi všemi lovci. Lehce se ušklíbnu, a začnu psát dopis.
Milý bratříčku,
Dlouho jsme se neviděli že? Ale to nevadí, i když to trvalo dlouho, našel jsem tě. Myslel sis, že se mě tak snadno zbavíš co?! Tak to smůla, jsem tu a v plné síle. A k tomu všemu, mám tvou kořist. Tvého temného andílka. No uznávám, trošku jsem ho zřídil, ale to vůbec nevadí, ušetří ti to práci. Ale jestli ho chceš, musíš si pro něj přijít a vybojovat si ho se mnou. Čekám tě, ve staré továrně na konci města. Jsem tu sám jen s tím andílkem. Budu se těšit, má lásko.
S úctou,
Ichiro.“
Dopíšu dopis a ušklíbnu se, tohle ho pořádně naštve, jak ho tak znám. Zabalím dopis do ruličky, obvážu ji a připevním havranovi na nohu.
„Nikde se netoulej Kameo, nebo nedostaneš odměnu,“ upozorním havrana a vyhodím ho z okna. Pak už jen sleduji, jak odlétá. S povzdechem si sednu a vezmu do ruky jednu starou fotku z dob, kdy jsme byli malí. Tehdy bylo všechno v pohodě, měli jsme se rádi. Víc, než jen rádi. A to přetrvalo až do akademie a povolání lovce. Ale proč se to pak změnilo? Proč se Rai najednou tak uzavřel a odhodil mě? Trochu smutně přejedu prsty po zaprášené fotce a zadívám se na raiův úsměv. Tolik mi chybí, i když si to nechci přiznat, stýská se mi po něm víc než dost. Odložím fotku a lehnu si, dřív jak večer stejně nepřijde, tak si mohu klidně odpočinout. Zavřu oči a po malé chvilce se utápím ve snu se svým milovaným bráškou.
Tadao
Dojdu domů, odhodím tašku a rovnou se vydám dolů do sklepa. Naštvaně si cestou zapálím cigaretu a odhodím šprtovské brýle. Mám toho po krk, rozhodně nebylo v plánu, aby se Rai dal dohromady s Korim. Kori je můj sakra! Pěstí rozbiji zámek u dveří ve sklepě a vydám se tajnou chodbou do naší konferenční místnosti, jak tomu říkáme. Zde se schází největší šéfové mafie a hlásí mi vše, co se šustne. Dojdu tam a sednu si, chladným pohledem přejíždím po těch cápcích. Tohle tajné impérium mafie jsem zdědil po otci a dodnes o něm nikdo neví. Všichni si myslí, že jsem jen malinký chudáček, co si těžce vydělává na život. A zatím? Organizuji největší zločiny a koriguji společnost lovců, tam kam jí potřebuju, ačkoliv tentokrát to nevyšlo. Vyfouknu dým z cigarety a podívám se na velitele lovců.
„Jak to pokračuje?“ zeptám se klidně.
„Špatně pane, Rai už má stopu, ale jeho bratr Ichiro se rozhodl, že mu to zkomplikuje. Je v tom osobní spor, s tím nic neudělám,“ podívá se na mě stejně chladným pohledem.
 Je to jediný člověk z téhle party z kterého mám vážně strach. I když na druhou stranu, stál by za hřích. Vysoká, svalnatá postava, dlouhé tmavě modré vlasy s černou patkou přes chladně šedé oči. Je krásný, nebo přímo nádherný. Lehce se poušklíbnu.
„Dobře to chápu, necháme to vyvíjet,“ klidně a sleduju šokované pohledy. Jen pokrčím rameny.
„A proč ne? Zmasakrují se navzájem, zabijí anděla a my budeme mít po starostech. Nejenom, že se zbavíme zrůdy, ale zároveň odstavíme dva lovce, co nám jsou protivní,“ vysvětlím svůj plán celému shromáždění bossů. Jeden se na mě podívá zkoumavým pohledem.
„vy v tom máte také osobní záležitosti?“ zeptá se docela troufalým hlasem.
Ušklíbnu se a opřu se o ruce, v očích mi zasvítí chtíč a podlost.
„Ano, pak už bude Kori jenom můj,“ pronesu se ďábelským smíchem. Na šokované pohledy už nereaguji.
Kori
Trvá celou věčnost, než si uvědomím, že venku už se setmělo a já stále sedím na posteli a lituji všeho, co jsem udělal proti Kyoshimu. Povzdychnu a rukama si zajedu do vlasů, nevím, co mám dělat, nenapadá mě nic, co by mohlo Kyoshimu pomoci. Ani nevím, kde bydlí, nebo kde je teď. A Raiovi to přeci nemůžu říct, zabil by mě, že jsem mu to neprozradil dřív. Najednou mi v hlavě bleskne nápad. Doběhnu dolů do své knihovny a vyhrabu knížky o černé magii, kletbách atd. Pak otevřu počítač a přes policejní složky si najdu spis Kyoshiho rodiny. Mlčky čtu a čím dál tím víc, mi začíná být Kyoshiho líto. Spis obsahuje popis tragédii, kdy našli jeho samotného doma a kolem něj mrtvoly jeho rodičů a v jeho náruči mrtvou sestru. Dále pak kolik roků strávil v děcáku a pak různých výchovných zařízeních. Posmutním, teď už chápu, jak to Rai s tou kletbou myslel. Někdo to tenkrát takhle zařídil, ale proč? Otočím se ke knížce a začnu rychle hledat pár věcí, když je mám, usměju se. Tohle by mu možná mohlo pomoct, ale jak to udělat abych to stihl dřív, než ho Rai zabije? Už vím, půjdu s ním, až půjde kyoshiho hledat v noci. Usměju se nad svým nápadem a dál hledám informace o něm, o jeho rodině, ale také o Raiovi. Dostanu se až do složky lovecké organizace a vážně nestačím valit oči. To je teda síla, patří mez nejlepší. A má bratra! Vytřeštím oči nad fotkou jeho mladšího brášky, který se podle spisu jmenuje Ichiro. Nemá bílé vlasy jako Rai, ani modré oči. Naopak vlasy blonďaté, dlouhé, v uchu náušnici s křížem a oči má rudé jako samotnou krev. Zatřepu hlavou, vážně je má rudé. Jeho úsměv není jako Raiův. Příjemný a něžný, spíše obráceně. Je to podvraťácký úšklebek, který sedí k vážně velkému hajzlovi. Lehce se zamračím a raději jeho složku odkřížkuju, nepotřebuju vědět nic víc. Zvednu mobil a zavolám Raiovi.
„Ahoj sluníčko, copak potřebuješ?“ ozve se na druhé straně linky jeho hlas. Trochu se mi rozklepou kolena.
„Já..chtěl bych s tebou jít večer hledat toho anděla,“ řeknu tiše s obavami v hlase. Chvíli je na druhé straně ticho. Až příliš dusivé ticho.
„halo?“ zeptám se tiše.
„Kori, to nejde. Mohl by ti ublížit, ačkoliv je to jen prokletý člověk. Je to velmi nebezpečné,“ zaslechnu v jeho hlase..snad strach? Zamrkám a povzdechnu.
„Prosím, našel jsem způsob jak ho zbavit prokletí,“ zaškemrám.
„Tak..dobře.. Hej, kde ses tu vzal?!“ zaslechnu křiknutí, pak pár havraních skřeků a trhání něčeho.
S kapkou to poslouchám a čekám.
„Změna plánu Kori, sejdeme se za 20 minut na lavičce v parku. Tam mi všechno řekneš,“ řekne, zní docela naštvaně.
„jasně, zatím ahoj,“ to típnu, sbalím si rychle věci a běžím do parku. Sednu si tam na lavičku a čekám na raie. Ten po chvíli přijde a tváří se jako samotný bůh pomsty. Nechápavě zamrkám, ale když mi podá dopis, pochopím. Po přečtení mi vypadne z rukou, teď mám o kyoshiho ještě větší strach, než předtím. Prosím, vydrž!
Kyoshi
Sotva se držím při vědomí, cítím jen krev a těžknoucí křídla na zádech. Pohled upírám do země, na rozbité kachličky. Po většinu času jsem zticha, můj snížený práh bolesti mi to dovoluje. Ale někdy je bolest až moc velká, potom má Ichiro vážně radost. Líbí se mu mučení, a když křičím. Zaslechnu další švihnutí bičem a zavřu oči, ucítím bodavou bolest na už tak roztrhaných zádech. Z očí mi stečou slzy, proč? Proč mi to dělá? Neublížil jsem ani jemu, ani jeho rodině a raie mohl přilákat i jinak. Slyším jeho krutý smích a další kecy. Nakonec bič odhodí a jde pryč, mumlá si něco o dopisu. Podívám se za ním zlomeným pohledem a znovu sklopím hlavu. Snad poprvé v životě si vážně přeju, aby ten lovec přišel a zachránil mě, i když mě pak bude muset zabít. Ale bude to rychlé, ne jako tohle všecko. Zavřu oči, začnu vzpomínat na vše, co se událo za těch pár dní, co jsem byl šťastný. Naivně šťastný. Po tvářích stečou další slzy, tolik bych si přál, aby mě Kori miloval. Jenže to se nikdy nestane, proč by taky měl. Jsem zrůda a nevědomky jsem mu ublížil, už nikdy mi to neodpustí. Prosím, odpust mi to. Je jedno kdy, jen mi to prosím odpust. Zaškemrám v duchu jako zbabělá ženská. Proč taky ne, teď už nemám co ztratit, nemám naději na záchranu a už vůbec ne na lásku od člověka. Nikdy nebudu šťastný, přesně, jak řekl tenkrát ten anděl. Nezasloužím si to, když nedokážu nikoho ochránit a ani ovládnout sám sebe. Utápím se v sebelítosti, když zaslechnu hluk a nějaký křik. Jen postřehnu pár nadávek, cinknutí oceli, než se mi před očima rozlije milosrdná tma.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(L., 5. 6. 2012 21:12)

Ty jsi táák zlá! To svět ještě neviděl. Jen doufám, že to, co jsi mi slíbila, bude pravda. Žádný bad end!!
Jinak si myslím, že jsi krutá! Hodně! Chudík, nic neudělal.. zase to odnáší ti nevinní!

Kawaii

(Lili, 21. 5. 2012 22:30)

Moc děkuji :í ) je to kawaii a chudáček kyoshi T_T ten Ichiro je hazjlík doufám že si ho Rai skrotí a pak ještě toho kluka ze školy nák zabavit aby jim nedělal problemi hajzlík :DD

*-*

(Bubla, 21. 5. 2012 22:28)

Podlouhý době tu zas čtu a jen žasnu tvoje povídky jsou naprosto užasný teruš x)

..................

(Rhea, 21. 5. 2012 7:33)

Je to fakt hrozný, jak se k andílkovi chovají a taky tak trochu zamotaný. Doufám, že i přes tu kletbu bude nakonec šťastný. Skvělá kapča. :-)