Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Příjezd lovce

27. 2. 2012

 

Příjezd lovce
Rai
Projedu lesem a zastavím Satana u cestičky k městu. Pomalu seskočím, kouzlem ho pošlu pryč a vydám se do města klidným krokem. U města se zastavím a začichám, je skoro půlnoc, tak by anděl měl být venku. Lehce se ušklíbnu a kývnu, ano něco tu vážně smrdí. Vydám se rychlým krokem tím směrem. Uslyším křik ženy, poměrně mladé ženy a zamračím se. Anděl smrti má jen odvádět umírající ne zabíjet, takže to musí být ještě něco. Schovám se za roh a pozoruji, jak se černovlasý kluk sklání nad ženou a zakusuje se jí do krku tesáky. Nakrčím obočí ještě víc, když zpozoruji vlčí ouška, tohle není normální! Vylezu zpoza rohu a vytáhnu meč.
„Nech ji laskavě na pokoji, ty hajzle!“ zamračím se na něj.
Kluk zvedne hlavu a podívá se na mě smaragdovýma očima. Mám pocit, že z nich srší smutek a neštěstí, ale to se mi určitě jen zdá. Zvedne se a ožene se po mně křídlem. Lehce uhnu a zasáhnu ho rukojetí meče do břicha, až hekne, drápy na svojí ruce mi zarazí do ramene. Zamračím se a znovu ho uhodím, ale tentokrát se nenechá. Jen zasyčí, roztáhne křídla a odletí pryč.
„Hm..ty budeš pěkný oříšek,“ pousměju se, ošetřím ženu a dopravím ji domů.  Uklidím stopy po krvi, po boji a zamířím k malému bytu. Otevřu dveře a nakrčím nos. Ten smrad je nesnesitelný!! Kočka mi seskočí z ramene a podrážděně zaprská. Rychle uklidím a zapadnu do postele. Dlouho do rána přemýšlím nad tím klukem, než zavřu oči a usnu.
RÁNO
Kori
V sedm zamáčknu budík a protáhnu se. Konečně doma z nemocnice, to je klídeček. Vstanu, obléknu se a jdu do školy, kde na mě čeká Tadao s podivným, vysokým a bělovlasým klukem. Jen co dojdu blíž, srdce mi poskočí v hrudi a zastaví se mi dech. Vlasy do pasu, upnuté černé triko, pod kterým se rýsují svaly a neskutečně modré oči.
„Ahoj Kori, konečně jsi tady,“ usměje se na mně a mávne.
„Ahoj..k-kdo to je?“ vyvaleně koukám na toho kluka a asi se kurevsky červenám.
„To je Rai, můj kamarád. Přijel nám pomoct s tím andělem,“ zakření se šibalsky.
„Těší mě..“ vykoktám, a natáhnu k Raiovi ruku. Ten se jen usměje, stiskne mojí ruku a představí se. Nervózně se pousměju a koukám mu do očí. Ztrácím se v jeho modrých očích. Ani si nevšimnu, že za mnou stojí Kyoshi a nešťastně náš hlouček pozoruje.  Rai se na mě mile usměje a pak se otočí k Tadaemu a něco mu řekne.
„Jo jasně, jdeme do třídy, pojď Kori. Než si támhle křídlo vykouká oči,“ ušklíbne se, chytne mě za ruku a táhne do třídy. Kouknu po Kyoshim a ušklíbnu se.
„Počkej chvilku,“ zašeptám mu a zastavím Raie. Ten udiveně koukne, ale nic neřekne a usměje se na mě.
„Raii, nechceš se mnou chodit?“ zeptám se ho nevinně a usměv. Vykulí oči a pak se začne smát.
„Ale jistě, takého hezkého kluka přeci nenechám utéct,“ usměv a obejme mě. Spokojeně se k němu stulím a upřu pohled na Kyoshiho. Je zřetelně vidět jak má oči skelné, jakoby uslzené. Jen se ušklíbnu a políbím Raie na tvář. Kyoshi má smůlu, líbí se mi, ale to co jsem viděl mě odpudilo. Je to zrůda, navíc mi ublížil.
„Jdeme do třídy šup,“ zasměje se Rai, vezme mě za ruku a jdeme společně do třídy, aniž bychom si všímali Kyoshiho jak tiše a poraženě odchází od školy pryč.
Kyoshi
Jdu ráno do školy a připadám si, jak kdyby mě přejel buldozer. Dneska v noci to bylo horší, začala se projevovat i vlčí stránka a takhle to dopadlo. A ten cizinec! Přemýšlím o něm celou cestu, než dojdu do školy a stoupnu si někam. Pozoruju okolí a nakonec skončím pohledem na skupince, ke které právě došel i Kori. Docela mě zarazí, když spatřím onoho neznámého z noci. Vysoký, bílé vlasy a kočičí ouška. Je docela hezký, ale bohužel pro mě je to lovec a tím pádem i nepřítel. Povzdychnu a sleduju je. Vypadají šťastně, a zvlášť Kori, který se nejspíš zamiloval. Bodne mě u srdce, když se s Raiem obejmou, pak ho políbí a nakonec ho nahlas požádá, jestli by s ním nechodil. Skloním hlavu, mám pocit, že mi srdce puklo ve dví. Teď už nemám žádnou šanci na záchranu, tohle byl jediný člověk, u kterého jsem aspoň trochu doufal, že mi dá šanci. Počkám, až zazvoní a pak se pomalu vydám pryč od školy, náladu mám fakt na dvě věci. Toulám se městem, kopu do kamínků a nedávám pozor na cestu. Ani si nevšimnu, že už delší dobu mě něco nebo spíš někdo sleduje. Zajdu za roh a povzdychnu. Roztřesenou rukou hledám krabičku cigaret v kapse. No bohužel už ji nenajdu, protože ucítím tupou ránu do hlavy a zřítím se na zem v bezvědomí. Pak už jen tma.

374336_300018380033618_103483486353776_756025_1675603281_n.jpg

P.S: Obrázek značí podobu druhého lovce ^^

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Moc hezké

(Lucka, 3. 3. 2012 13:22)

Ahoj, náhodně jsem našla tvůj web a jestli jsou všechny tvoje povídky jako tahle tak je to super. Sice je zatím moc smutná, tak doufám, že se to časem změní. :)

Re: Moc hezké

(Tero-chan, 3. 3. 2012 14:08)

Ahoj Luci, tenhle web není jenom můj, ale ještě kamarádky takže ne všechny povídky jsou takové =). většinou kapitoly z mojí ruky jsou trochu smutnější ale vždycky nakonci dopadnou dobře =)

..................

(Rhea, 29. 2. 2012 23:21)

Je mi Kioshiho líto. Ale proč zabíjí tak brutálně? Každopádně se moc těším na další dílek. :-)

nieeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

(Kik, 28. 2. 2012 9:50)

joj ;(((((( Chcem pokračovanie ! To nie je možné! HCudák !!!!!!!!!! ;(((

áááá

(Bubla, 27. 2. 2012 23:55)

Chudák kyoshi T_T doufám že brzo bude další dílek ^^

Užasný

(Sayori, 27. 2. 2012 21:56)

Skvělej dílek na něj se vyplatilo čekat ^^

(Mysticia-sama, 27. 2. 2012 20:32)

Prosím, prosím, já cu další dílek... bylo to úžasný, ale Kyoshiho mi je líto

*-*

(Lili, 27. 2. 2012 13:20)

Užasnej dílek ^^ Ale ten konec je na zabití X_X" xD