Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Následky

17. 12. 2011

 

Následky
Kori
Probudím se díky nějakému pípání, ale nemám chuť otvírat oči. Chvíli tak ležím a poslouchám otravné píp píp, než mi dojde, že tohle není normální. Prudce oči otevřu a rozhlédnu se kolem, ke svému zděšení spatřím nemocniční pokoj a doktora starostlivě stojícího u mojí postele. Vyvalím na něj oči a on si oddechne.
„Vy jste nám dal, pane Kori, už třetí den čekáme, jestli se proberete. Bohudík máte tuhý kořínek, tak jste to podchlazení a krvácení z hlavy přežil,“ usměje se na mě dědečkovským úsměvem.
Asi se musím tvářit, jako naprostý kretén, protože mi začne vysvětlovat, co všecko se mi stalo, kde mě našli a tak. Nevěřícně to poslouchám, moc se mi to nezdá, protože poslední, co si pamatuji je Kyoshi odlétající vzhůru ke stmívající se obloze. Zakroutím hlavou a raději mlčím. Počkám, až odejde, pak s námahou vezmu svůj mobil a zavolám tadaemu.
„Tadae? Ahoj jo to jsem já, Kori. Prosím tě, přijď hned do nemocnice, musím ti něco říct!! Hned!“ křiknu do telefonu, když zkusí odporovat. Jen povzdychne a típne hovor s odpovědí, že za deset minut je u mě. Čekám na něj dost nervózně, bohudík mám dovoleno vstát z postele a procházet se po pokoji. Mašíruji sem a tam, dokud se neotevřou dveře a Tadae celý od sněhu nevejde dovnitř. Vyvalím na něj oči.
„Ono tam sněží?“ kapka.
„Ne prší, představ si to,“ zasměje se Tadae. „Zlato, za chvíli bude prosinec a víš přece, že tady sněží už v říjnu,“ usměje se na mě neodolatelně, až se začnu smát. Mile se na mě usměje, ale pak zvážní.
„Tak povídej, co máš tak důležitýho,“ sedne si na postel a vytáhne bábovku od maminky.
Rychle si sednu k němu, uzmu dva kousky a povzdechnu.
„Víš, jak jsi mluvil o tom andělovi, tak nejspíš je to fakt pravda,“ řeknu opatrně. Vytřeští na mě oči a začne kašlat, jak mu zaskočila bábovka překvapením. Zareaguji rychle a herdou ho praštím do zad. Jen hekne a předkloní se.
„Počkej, to jako myslíš vážně?“ utře si drobky z bábovky od pusy a nevěřícně na mě hledí. Neochotně přikývnu.
„Jo, viděl jsem ho na vlastní oči. A taky vím, kdo to je,“ zašeptám bezkrvými rty.
„Nemohl si ho vidět, létá přece jenom v noci,“ namítne Tadae a kouká na mě.
„Ne proměňuje se, když splní povinnosti dne. Navíc ten úraz se mi nestal jen tak, upadl jsem do bezvědomí, po spatření jeho křídel a jeho podoby. Už to chápeš? Není to sen, navíc jeden večer, když jsem koukal z okna, viděl jsem kluka na ulici. Měl černé vlasy, neskutečně smutné oči a černá křídla. Musel to být on,“ podívám se na Tadaeho vážně.
„Fajn, to znamená, že musíme vypátrat toho, kdo se do anděla přeměňuje a zneškodnit ho. Za ty tři dny co tu jsi, zemřelo dalších 5 lidí,“ jeho výraz se změní z vážného na chladný.
„A co chceš potom dělat? Myslím po tom, co ho vypátráme,“ koukám na něj.
„Najmeme vymýtače. Už jsem jednoho našel. Jmenuje se Rai Crosszeria, jeden z nejlepších. Dnes se s ním mám sejít,“ usměje se vlčím úsměvem.
„Dobře, tak doufám, že to vyjde,“ mile se usměji a pustím se s ním do bábovky a normálního klábosení. Asi po dvou hodinkách Tadae odejde a já znovu osamotím v pokoji. S povzdechem přejdu k oknu a vykouknu ven.
„Ach Kyoshi, kdybys jen věděl, co se na tebe chystá,“ zašeptám neslyšně do větru a pozoruji město. Najednou mi ho začíná být líto, vždyť třeba vůbec není zlý. Ale co, pořád zabíjí lidi a to je dost velký průser. Povzdechnu, zavřu okno a dokopu se do postele. Jsem z toho unavený a zmatený, nenávidím ho a miluji zároveň, chci ho chránit, ale chci mu i ublížit. Proč?
Kyoshi
S povzdechem vyjdu ze školy a sleduju spolužáky, jak se řadí do skupinek, do párů a tak. Je mi z toho vážně zle, ale na druhou stranu cítím podivnou samotu a bolest u srdce. Hrozně rád bych někoho měl. Někoho kdo by mě měl rád i přesto co jsem. I přes moje postavení anděla smrti. No jenže to se nejspíše nestane, na pohádky totiž vážně nevěřím, abyste věděli. Pomalým krokem zamířím k jedné malé čajovně, kde se na chvíli usadím a objednám si svůj oblíbený zelený čaj. Sedím a rozhlížím se po čajovně. Nad hlavami všech lidí vidím znamení lásky, štěstí a spokojenosti. Rychle vypiji čaj, zaplatím a vyběhnu ven. Hlavou se mi začnou probíhat vzpomínky, přičemž se smutně toulám městem, je to už třetí den, co jsem Koriho neviděl a začíná se mi po něm opravdu stýskat. Víte, asi to bude znít divně, ale já, anděl smrti, jsem se zamiloval do člověka. Jenže je tu problém, svojí lásku můžu odevzdat jenom jednou. A pokud ji ten dotyčný neopětuje, tak mi prokletí anděla smrti zůstane navždycky. Zatřepu hlavou a rozhlédnu se kolem, mám podivný pocit, že něco není v pořádku. Chvíli stojím a jen tak se rozhlížím, ale nic podezřelého nikde neuvidím. Asi už začínám bláznit, nebo nevím. Mrzí mě, že jsem Korimu způsobil takové problémy. Už vím, že mě viděl a že tohle se stane pokaždé, když se ke mně někdo přiblíží. Roznáším kolem sebe smrt, ačkoliv nechci. V podobě anděla ubližuji i svým milovaným a nemohu tomu zabránit. Zamířím jednou ulicí k malému domku na konci města. S těžkým srdcem odemknu dveře a vejdu dovnitř, je to tu tak prázdné po smrti rodičů a mé malé sestřičky. Odhodím klíče, v pokoji oblečení a zamířím do koupelny, potřebuji ze sebe smýt ten pocit, že jsem znovu ublížil někomu, koho mám rád. Po půl hodině vylezu z koupelny jen v kalhotách a dojdu do pokoje, kde sebou prásknu na postel. Zavřu oči a snažím se spát. Bohužel, moc to nejde, pronásleduje mě obvyklý sen.

Malý chlapec sedí na zahradě a hraje se svou sestřičkou. Náhle se setmí a všude začne foukat ledový vítr. Na zahradu přijdou rodiče a řeknou dětem, aby šly dovnitř. Děti se zvednou a ruku v ruce ťapkají za rodiči do nádherného světlého domku. Než ale vejdou dovnitř, ozve se ženský křik a poté zvuky zápasu, po kterém se ozve smrtelný výkřik otce. Děti doběhnou dovnitř a s hrůzou zůstanou stát. Jejich rodiče leží na zemi v kaluži krve a nad nimi se sklání podivný tvor či člověk, jak to jen nazvat. Ušklíbne se při spatření dětí a vydá se k nim pomalým krokem přes obývák. Za sebou táhne černá křídla, oči mu rudě žhnou. Mladší a menší z dětí se vytrhne bráškovi a rozeběhne se ke svým rodičům, avšak cestou se střetne s tím strašlivým tvorem. Ten se na ni zle usměje a vycení špičaté zuby, jenže malé děvče to neodradí, vystrčí bradičku a vší svojí silou nakopne tvora do holeně. Chlapec jen zděšeně přihlíží, jak tvor zavrčí a jedním máchnutím rozbije holčičce hlavu o stěnu. Poté se otočí k chlapci.
„Tohle, byla tvoje zkouška. Nedokázal jsi tomu zabránit. Poneseš prokletí, které mělo přijít po smrti všech členů tvé rodiny.“ Zavrčí a pomalým, šouravým krokem se blíží k chlapci. Chlapec jen zacouvá a vyděšeně sleduje tvora.
„J-jaká zkouška? Proč já? Proč jsi to udělal? Nikomu jsme neublížili“ vykoktá chlapec vyděšeně a natlačí se na stěnu za sebou, dobře si uvědomuje, co se právě stalo. Pohledem sklouzne na svou malou sestřičku, z očí mu stečou další slzy, měl ji tolik rád.
„Kdyby ses pokusil ji aspoň zachránit, toto prokletí by tvou rodinu a tebe minulo. Ale takhle to nejde, je to Gabrielovo rozhodnutí za někdejší urážku jeho osoby,“ dojde, až chlapci ke kterému se skloní.
Chlapci tečou po tvářích slzy, nechápe proč, vůbec netuší, kdo Gabriel je a už vůbec nechápe to co se děje.
„A-ale kdo je Gabriel? Žádného jsme neurazili!“ křikne chlapec na tvora.
Tvor mu položí na čelo ruku a pronese pár slov, nezajímá ho, co chlapec říká, má ho jen potrestat, ne vyslechnout. Domem se rozlehne chlapecký křik drásající uši. Chlapci se ze zad vyderou černá křídla, která skrápí zem kapkami krve.
„Snaž se hledat lásku. Lásku tak silnou aby zlomila prokletí. Nenech to dojít až takhle daleko, bráško. Kyoshi…“ zaslechne ještě chlapec šeptat, než upadne do bezvědomí z bolesti a celý výjev skončí.
Rai
Sedím u sebe v kanceláři, když mi na stůl vyskočí bílá kočka s dopisem v tlamičce. Usměju se na ní chladným úsměvem a vezmu dopis. Lehce ho otevřu, rozevřu papír a pustím se do čtení.
Milí Raii,
nevím, zda si mě pamatuješ, ale v téhle chvíli mě to absolutně nezajímá. Vím, že jsi se stal lovcem a vymýtačem duchů a jiných potvor. A právě proto ti píšu. V našem městě se totiž zhruba před 14ti dny objevil anděl smrti. Začalo to nevinnou smrtí staré báby, ale od té doby stihl zabít dalších 6 lidí a ublížit mému kamarádovi Korimu. Prosím tě o pomoc, nevíme, jestli je ten anděl zlý nebo dobrý. Jen víme, že se v toho anděla mění někdo z lidí a s největší pravdě podobností, je to někdo z mého okolí. Žádám tě jen o to, abys přijel a zjistil, kdo to je. Pokud bude zlý, smíš ho zabít, jinak ne. Peníze ti dám, ale až po odvedené práci.
Zatím nashle a uvidíme se zítra
                Tadae.“
S povytáhnutým obočím dočtu dopis a položím ho na stůl. Tohle je poměrně zajímavá nabídka, navíc je to kousek odsud a moje zbraně a kočka už se potřebují protáhnout. Zvednu se a pustím se rychle do balení nejnutnější věcí, jako jsou jedy, dýky a tyhlety věci. Vezmu tašku, hodím kočku do podpaždí a vyjdu ven, zapískám na prsty a čekám. Za chvíli přiběhne černý kůň samozřejmě, že osedlaný.
„Dlouho jsme nikam nejeli, Satane, ale teď nás čeká zajímavý výlet. Budeme hledat anděla smrti. Víš, co to je ne?“ pohladím ho po čumáku, o těhlech hnusných tvorech mluvím, jako kdyby to byla věc. No taky to jsou věci, andělé smrti jsou jenom nástrojem Gabriela a Michaela, aby si nemuseli ničit ruce. Vyhoupnu se na koně, za sebe položím tašku, na ní kočku a pobídnu Satana do jízdy. Na tuhle práci se dost těším.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*.*

(Akyra, 19. 12. 2011 20:07)

no tak to se těším na další díl, jak to všechno dopadne, určo mě upozorni ^.^

...

(ElenEstel, 18. 12. 2011 11:12)

wow je to úchvatný

*-*

(Sayori, 18. 12. 2011 3:02)

ůžasný. Nesnaším GAbriela !! Dufám že dalš díl bude brzo x)

.........

(kik, 17. 12. 2011 20:57)

Vrrr.. Rai je zlý a CHudák Kyoshi ;/ dúfam že sa mu nič nestane .... všetko to je vina Gabriela .!!! MU nakopem riť nemal ubližiť Kyoshimu :/ Chcem pokračovanie!!