Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Začátek.

 

Začátek

 

 

 

 

„Toru počkej!“ Křiknu na roztomilého klučinu s dlouhými bílými vlasy s černými melíry a tygřími oušky. Najednou jako by se, chodba plná lidí vylidnila a mi dva tam zůstali sami. Toru se otočí mým směrem a jeho zeleno-žluto-hnědé oči se střetnou s mými. Bodne mě u srdce. Jeho jiskrné a vždy usměvavé oči jsou pohaslé.  Znovu se otočí a vydá se svou cestou. Ublížil jsem mu hodně sem mu ublížil a kvůli čemu? Kvůli blbí sázce.  Ne! Kvůli mojí pýše. Byl jsem hrozný hlupák. Povzdechnu si a sklopím hlavu k zemi. Nejhorší je že to všichni vědí a dávají mi to náležitě sežrat.

„Tohle si zvoral kámo.“Plácne Mike jeden z kluků, kteří se se mnou vsadili. Naštvaně se na něj podívám. „Ty ho máš opravdu rád vid ?“Kouknu na něj a kývnu.

 

Jmenuji se Ren Osochi. Můj otec je majitelem Osochi-groupe nadnárodní společnosti, která ovládá víc jak dvě třetiny japonského trhu. Chodím na soukromou školu a do téhle šlamastiky jsem se dostal, kvůli svojí pýše. Vždycky jsem dostal všechno co sem chtěl. A tak tomu mělo být i při téhle sázce. Měl jsem svést Toru Yagiho největšího šprta a nejošklivějšího kluka na škole.  Tak dlouho sem spřádal pavučinu až jsem se do ní sám chytil. Řeknu vám to od začátku.

 

Bylo prvního září. Zrovna jsem s kluka má z party řešil jaký kdo měl prázdniny. Když do mého Pokoje vešel můj noví spolubydlící. Mým novým spolubydlícím byl kluk s vrabčím hnízdem na hlavě a teleskopem místo brýlí.

 

„Co to si dělají srandu!“ Zavrčel ten strašák a vylítl z pokoje jak namydlený blesk.

 

„Páni Rene ty máš štěstí. Máš pokoj s ošklivkou to si asi moc neužiješ,“ Zašklebil se Miki. Rik a ostatní se začali smát. „Tenhle ti nikdy nedá.“ Smáli se. Naježil jsem se. Mě že by někdo odmítl! Nikdy!

 

„Tak se vsadíme. Do konce pololetí ho svedu a vyspím se sním!“ V pokoji nastalo hrobové ticho. Cítil jsem pohledy kluku na sobě. Zírali na mě jako telata na noví vrata. První z toho šoku se vzpamatoval Rik.

 

„Dobře. Ale pokud se tito nepovede. Každému z nás splníš jedno přání a ještě se vyspíš s ředitelem.“ Natáhl ke mně ruku. Pevně sem mu jí stiskl a stvrdil tím ten nesmysl.

 

„Platí.“ Miki sazku stvrdil dětinským kopyto jelito platí to a rozpojil naše ruce.

 

A tak to všechno začalo…

 

„Brou..“Odkašlal jsem si. „Teda vlastně Toru?“ Hleděl jsem na toho brouka pytlíka. Pohlédl na mě.

 

„Hm..“ Zacukalo mi obočí. Zas sklonil oči ke knížce.

 

„Nemůžeš mi někdy normálně odpovědět?“ Zavrčel jsem a přešel k jeho posteli. Na kterou jsem si sedl a s velký přemáháním jsem ho pohladil po tváři. Odstrčil mi ruku.

 

„Co chceš Osochi?“ Nasadil jsem úsměv. Tebe! Křičel jsem v duchu. Chtěl sem to mít už za sebou.

 

„Chci si povídat, když jsou kluci nemocný tak se nudím“

 

„Tak jdi otravovat někoho jiného. Jestli ti ta jedna mozková buňka ještě nezkolabovala tak by sis měl pamatovat že mně nesnášíš stejně jako já tebe.“ Protočil jsem oči v sloup.

 

„Dej mi šanci si napravit reputaci. Jsme už dost starý a rozumný. Měli by jsme naše nepřátelství dát stranou a zkusit se spolu bavit. Přece jen jsme teď spolubydlící.“ Chvilku mi hleděl do oči.

 

„Co se ti stalo že si najednou tak rozumný? Nevtloukl jsem ti minule trochu rozumu?“ Uchechtl jsem se.

 

„Ty o mně vážně nemáš moc valný míněni. Nic se mi nestalo.“

 

„Aha takže si sví buňce dal iontoví tabletky  a kyslíkovou bombu“ Vyvalil jsem na něj oči. Začal se mi smát.

 

„Haha. Moc vtipný. Fakt jen si pokecáme.“

 

„No dobře tak si klidně na mě mluv možná tě budu poslouchat.“ Pokrčil jsem rameny víc sem asi nemohl čekat. Tak jsem mu začal něco vyprávět. Když sem mu to vypověděl tak už mě poslouchal. Tak sem sním začal mluvit o všem možným. Sice mi odpovídal ano, ne, nebo velmi krátkými a stručnými odpověďmi, ale i to byl ohromný pokrok.  Už tehdy jsme tušil, že mi bude osudný, ale nechtěl jsem si to připustit.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

..

(Frux, 21. 4. 2012 17:01)

Kawaii ^^

:-D

(Evia, 23. 12. 2011 18:44)

Toto sa mi páči už od prvého odstavca! Tak nebudem písať zbytočnosti :P idem rovno ďalej!

:D

(Yuki-cat, 27. 11. 2011 14:13)

Vypadá to skvěle a doufám, že se brzy dočkám pokračování, už jsem četla i následující dvě části, ale k téhle jsem se prostě musela vrátit, protože mě nadchla.
Mám ráda povídky, kde to hlavní hrdinové nemají, až tak lehké (ve stylu lásky na první pohled) a něco mi říká, že pokud to dopíšeš bude se mi to moc líbit.

..........

(Kik, 22. 10. 2011 13:15)

Krása ;)