Sai…
Mlčky pozoruji Ryua. Samozřejmě že nenápadně aspoň se snažím. Ale párkrát mně malém načapá. Musím si dávat větší pozor.
V poslední hodině mě načapá na švestkách. Ale do konce hodiny zvládnu vymyslet výmluvu. Hned jak zazvoní se všichni zvednou a vyběhnou ze třidy. Teda krom nás dvou. Ryu na kráčí k mí lavici.
„Co pak neříkej, že ses do mě zamiloval.“ Řekne trochu víc posměšně. Pozvednu obočí a kouknu na něj.
„Ty si můžeš říct, kdy máš chuť a já ne?“ Překvapeně se na mně podívá. Dávám si pozor, abych nelhal od Torua vím, že lži dokáže prokouknout. „Ale jestli nemáš zájem řeknu si někomu jinému.“ Pokrčím rameny a vzpomenu si na marka abych nelhal. Přímo vidím jak se Ryu snaží najit sebemenší naznak lži když nic nezjisti postřehnu trochu zklamaní ale usuzuji to sví představivosti.
Dojde ke dveřím ze třidy a zamkne je. Potom pomalím krokem dojde ke zpět.
„Nikdo jiný by to nezvládl jako já.“ Zavrčí naštvaně. Uchechtnu se. Zamračí se a vytáhne mě ze židle, aby mě posadil na stul. Obtočím mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Nic nenamítá.
„O tom pochybuju.“ Zavrním mu do ucha, který lehce zkousnu. Víc povzbuzování nepotřebuje. Za chvilku na stole ležím nahý a jeho rty bloudí po mé nahé kůži a nechávají za sebou mokrý cestičky. Se zavřenými oči si to jeho péči užívám. Na můj vkus předehru vzdá moc brzo ale mlčím a když do mě pronikne znova mu obtočím nohy kolem pasu. „Si dost nedočkavý.“ Prohodím nevědomky ale jak vidno ani si toho nevšimne. Náruživě začne přirážet. A když oba vyvrcholíme. Výjimečně se mnou ještě chvilku zůstane no chvilku 5 minut navíc. Ale i Tak sem za to rád.
Po tom co zmizel sem se oblíkl a šel do pokoje.
Do večera se v klidu učím, ale kolem 10 večer mi zazvoní mobil. Se špatným tušením ho zvednu. Chvilku posloucham Andy ho který je nadně a chystá se skočit. Nakonec se mi z něj povede dostat kde je a ukecat ho aby chvilku počkal. Hned se rozběhnu z pokoje ven k mostu, který je asi kilometr od školy je v opuštěné časti města. Za běhu Zavolám Toruovi ať tam dotáhne Marka a vezme jednu bundu. Abych doběhl, co nejdřív nevzal sem si nic.
Doběhnu k mostu a snažím se nadechnout. De to docela těžko když je konec listopadu. Leje jako z konve a já běžel jen v kalhotách, ale to budu řešit pak nejdřív musím dostat Andy ho v bezpečí na zem a pak přerazit Marka oni dva jsou na facku.
„Andy? Pojď prosím ke mně dolu. Promluvíme si.“ Křiknu a doufám, že tomu aspoň trošku rozuměl, protože mi drkotají zuby.
„NE!“
„Andy nebudu to opakovat! Slez z toho mostu! Dyť ten debil tě miluje stejně jako ty jeho chceš aby byl smutný?“ Pozoruju Andy ho jak chvilku přemítá a nakonec sleze dolu. Dojdu k němu a obejmu ho. „Půjdeme, můžeš spát u mě a zítra si s bratrem promluvíte a vyřešíte to, i kdybych ti ho měl přivázat k posteli.“ Setřu mu slzičky. Trochu se usměje.
„To je hříšná představa.“ Kníkne. Zasměju se. „To teda je ale kvůli tobě bych to zvládl.“ Pohladím ho po vlasech. „Díky Saii.Pujdeme si zmrzlý.“ Koukne na mně vyčítavě. Chvilku si hraju s myšlenkou, že mu řeknu, že to je kvůli němu ale pak to zavrhnu.
„To víš, není žádné vedro a ten déšť tomu taky nepomáhá. Takže jestli nechceš aby ze mě byla kostka ledu deme.“ Zavelím a než začne protestovat začnu ho strkat směrem ke škole. V pulce cesty potkáme Torua, Rena, Ryua a Marka. Bez řečí Markovi šoupnu Andy ho do náruče.
„B..bez pro..testu.“ Vydrkotám ze sebe. Oba je spražím pohledem. Andy skloní hlavu a Marek si povzdechne.
„Asi bychom si měli promluvit.“ Řekne Marek Andy mu který se přikrčí. Toru mi podá bundu s vděkem jí přijmu a zachumlám se do ni.
„Fajn to bychom měli. Vy dva to už určitě zvládnete sami. A mi dem nebo ze Saie bude kostka ledu. A Andy nic si z toho nedělej víš že je to zbrklí pako.“ Promluví po chvilce Toru. Andy kývne.
„Hele! Stojím hned vedle a ty mně pomlouváš. Teda Toru neříkej, že tě Ren zkazil.“ vyválím hraně oči. Toru mně zpraží pohledem.
„Ty mlč! Uvědomuješ si, že tohle si pěkně odstůněš!“ Prskne na mně pro změnu Ren. Schovám se za Andy ho a Marka a jen trošičku vykouknu.
„Ale určitě ne. Boha jeho jestli chcete dítě tak si nějaký adoptujte, ale já sem ztracený připad.“Andy vyprskne smíchy a Mark se klidí z cesty. „Hele. To jste kámoši nechat mně napospas těm dvoum saním.“ Pšiknu čím si vysloužím káravý pohled od Torua.
„Dem.“ Chytne mě za ruku. Sice je drobný ale páru má. Ani se nedivím, že Rena zkrotil.
„Jasně mami. A stavíme se v cukrárně?“ Udělám na něj psí očička. Asi by i kývnul, kdybych znova nepšiknul. Pitomá imunita musí se to projevit tak rychle? Mohl jsem mít zmrazku.
„NE! Ryu nestůj tam jak sloup a pojď mi pomoc. Rene, netlem se jak mourovatý a pojď.“ Začne rozdávat rozkazy. Docela překvapeně Torua pozoruju.
Ryu ke mně dojde a dá mi ruku na čelo. Pak jí da na svoje, a když si pořád není jistý položí ruku i na čelo Torua a Rena. Zmateně je pozoruju, co vyváděj mě už je teplo. Teda spíš vedro rozepnu si bundu.
„Saii přerazím tě zapni si to.“ Někdo na mě křikne. Překvapeně se podívám na Ryua proč na mně ječí?
„Ale mně je vedro.“Kniknu tichounce.
Ryu…
Chytnu Saie. Zapnu mu bundu a vezmu ho do náruče.
„Je tohle normální? Dyť to aby se nemoc ukázala, trvá den dva někdy i dýl.“ Zeptám se Rena. To tělíčko v mí náručí se naprosto uvolní. Kouknu se teda na něj abych zjistil že usnul.
„U Saie jo je. Proto přes zimu, jaro a podzim netrénuje.“ Pokrčí Rameny. „Vezmeme ho k doktorovi. Toru jdi nás omluvit.“ Chvilku Rena pozoruju, ale nakonec se vydám napřed se Saiem v náručí. Je to zvláštní pocit. Cítím se víc klidný když je u mě. A to i přesto že má asi 40 stupňů teplotu, pokud ne víc.
...
(Yuki-cat, 1. 9. 2013 20:28)