Ztráta nebo ne ?
Ozve se výstřel. A mě se v tu chvíli zastaví srdce. Když střela protne vzduch a zavrtá se ti do hrudníku. Přímo do srdce. Nohy mě v tu chvíli přestanou poslouchat a já padnu k zemi stejně jako má přetvářka. V tu chvíli si uvědomím že tě miluji. Chtěl bych tito říct, ale z mích úst nic nevychází, jen tupě zírám na tvé tělo zalité krví. Proč ty? Proč?
„Proč on?“Hystericky zakřičím a dojdu po čtyřech k tvému tělu. Chytnu křiž na svém krku a strhnu ho. „Bůh neexistuje měl sem to být já a ne ty.“ Po tváři mi začnou stékat slané slzy. Slzy plné smutku a hořkosti z poznaní.
„Neplakej.“I když ti ubývají síly setřeš mi slzy a zářivě se usměješ tak jak si to dělával vždy i když sem tě podvedl. Vždy ses jen usmál a řekl : Odpouštím ti. Rozpláču se ještě víc a obejmu tě.
„Nemůžeš mě tu nechat. Ne teď“ Brečím jak malá holka, ale nedokážu to zastavit. Ještě ráno bych tito nepřiznal, ale „ Miluju tě!“špitnu ty dvě slova, která si mi opakoval skoro každý den.
„Já tebe taky. Polib mě.“Tiše zachrčíš. Přitisknu své rty na tvé v něžném polibku. Ne vnímám nic než tvé tělo.
„Pane musíte nás k němu pustit, abychom mu mohli pomoct.“Někdo se mě od tebe snaží odtáhnout. Proč nás chtěj odloučit? Ucítím tvou ruku na tváři. Snažíš se mi něco říct, ale já nevnímám. Kolem mysli se mi začne obtáčet tma.
O měsíc později…
Cítím se jako kdyby mě přejel parní válec. Na ruce cítím nějakou tíhu. S obtížemi otevřu oči a pohlednu na svého snoubence. Ano snoubence po tom co ho postřelil ten psychopat se toho stalo hodně. Usměji se a druhou rukou ho pohladím po jeho dokonalé tváři.
„Už ses probral?“Přitiskneš se k mé ruce a zářivě se usměješ. „ Vyděsil si mě Ayu.“ Políbíš mě.
„Já tebe? A Kdo mě vyděsil před měsícem.“Uraženě našpulím rty. Tvůj Zvoniví smích mě donutí se zasmát taky.
„Víš docela sem za tu kulku vděčný. Konečně si můj a nemusím se bát že mě někde s někým podvadíš.“Pousměji se. To já taky, ale říkat tito nebudu. Do místnosti vrazí doktor.
„Takže jste se probral to je skvělé. Stejně jako výsledky nádor nebyl zhoubný a povedlo se nám ho vyjmout celí.“ Tai si oddychne a hned začne doktorovi děkovat taky poděkuji. A s úsměvem pozoruji Taie jak si zjišťuje jak se o mně dobře postarat.
Je zajímaví že člověk si uvědomí co měl až když to ztratí. Já měl to štěstí že sem svou lásku neztratil.
jůů
(Frux, 20. 4. 2012 20:41)