Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Holka nebo kluk ?

13. 7. 2011

Rei

 

Koukám na prázdný papír kde měla být už moje slohová práce na hodinu kreativního psaní. Ale místo psaní přemýšlím proč sem se na tohle nechal ukecat. Ano vím nebyla jiná možnost jak se natuhle školu dostat protože poslední volný místo bylo pro dívku a ne kluka, ale i tak mě by tohle nenapadlo. Moje mamka je šílená když si myslí že tohle projde sice je pravda že jsem na kluky, ale i tak prostě je to šílenost!! Radši vzdám přemyšlení a kouknu na svojí spolubydlící  „Eh to je elektrické křeslo ?“zeptám se nejistě dívčím hlasem „Jo je libí ? “ ozve se nadšeně moje trochu ulítlá spolubydlící ale musím uznat že se jí to vážně povedlo a určitě to bude i funkční „Já bych to použila na tu  Peroxid blondýnu od nás ze třídy  Pokud je to funkční půjčíš mi to na ní vid ?“zeptám se s jiskřičkami v očích. 

 

„Jasně že je jo . Proč myslíš že to vyrábím v pokoji. Sem sní ve dvojici na fyziku a ona mi bude muset pomáhat při prezentaci.“zasměje se.

 

„Ayu skvělý nápad, Ale o fyzice mi ani nemluv.“povzdechnu si.

 

„Ale tak špatně zas na tom nejsi. I když to doučovaní s tím tupohlavcem ti nezávidím. Ty to, ale zvládneš uvidíš a kdyby se o něco pokusil použij co sem ti ukazovala.“povzbudivě se usměje. Je pravda že ve fyzice plavu. A to sem prý dost dobrý na Matiku učitel co nás oba předměty učí to prostě nechápe a tak mi domluvil doučovaní u nejchytřejšího, nejnadanějšího a taky nejkrásnějšího kluka na škole. Jeho jméno je  Raven  dál nevím jak se jmenuje. Ale co vím určitě že je to kostka ledu a pěkný grázl jen co je pravda, i tak se mu nedá upřít to že je nadaný ať de o sport, hudbu, umění a nebo učení.

 

„To by mi asi nepomohlo dyť je nejméně o hlavu vyšší než já.“Hodiny nelítostně odbijí devátou hodinu.

 

„To je sice pravda ale ty to zvládneš Rei-chan. Tak jdi ať není nabroušený že jdeš pozdě už si tam měla být.“Ayu se zvedne a dostrká mě na chodbu. Aspoň že moje jméno se dá považovat i za dívčí.

 

„Počkej učebnice a sešit.“chci se vrátit do pokoje a na doučovaní nejít ale Ayu mi obě zmíněné věci strčí do ruky i s penálem a zabouchne mi před nosem. Takže mi nezbude nic jiného než se vydat na druhou stranu intru kde mají pokoje chlapci. Loudám se jak nejvíc to jde abych sním musel strávit co nejmíň času co to de. I když se loudám jak šnek po obrně tak k jeho pokoji dojdu docela brzo. Zaklepu a čekám než se mi uráčí otevřít nebo mě pozvat dovnitř. Čekám a čekám a pořad nic, tak se otočím a jdu pryč. Ale co čert nechtěl do někoho vrazím. Spadnu na zadek a kouknu do koho sem vrazil v té chvíli by jste se ve mně krve nedořezali. Koukám na Ravena, který mě provrtává s vím pověstným ledovím pohledem. Ale co víc má kolem boku jen ručník dlouhé černé vlasy mu spadají až po zadek na jeho nahý vypracovaný hrudi jsou ještě vidět kapičky vody. No co vám budu povídat vyschlo mi v krku a nebyl sem schopný ze sebe vydat ani hlásku.

 

„Co třeba se omluvit za to že jsi do mě vrazila a za to že jdeš pozdě.“ I jeho hlas zní ledově, ale podá mi ruku a pomůže mi na nohy aspoň trochu slušného vychování má.

 

„P..promiň. Já sem se snažila dělat na úkolu do jiný hodiny a trochu sem se u něj zapomněla.“Omluvím se a následuji ho k jeho pokoji.

 

„No dobře. Tak co nechápeš ?“strčí mně do svého pokoje.

 

„Sedni si hned se ti budu věnovat.“ukáže na židli u stolu tak si tam sednu a připravím učebnici. Otočím se na něho a zrudnu on se přede mnou klidně převlíká jako by se nechumelilo. Nasucho polknu proč musí být takový krásný exemplář chlapa. Oblíkne si jen kalhoty od pyžama a pří jde ke mně a kukne do učebnice.

 

„Jak sem čekal.“ušklíbne se.

 

„Vzorečky  mi jdou, ale  tohle je peklo a nedokážu se to naučit slovo od slovo abych tomu nerozuměla.“docela se divím že ze sebe vůbec něco vydám, protože mám sucho v puse a docela těsno v kalhotkách. A nesmějte se! Máma řekla že, když už se musím vydávat za holku tak pořadně.

 

„Jo učitel mi říkal že ti matika de. Ale optika je primitivní.“ten jeho škleb bych mu nejradši smazal s tváře.

 

„Jak pro koho ne každý muže být genius jako ty!“zvýším hlas a tím si vysloužím jeho ledoví pohled, ale neuhnu a vzdorovitě mu pohled oplatím.

 

„To máš pravdu. To bych se pak nemusel štvát z kdejakým nemehlem co nechápe naprosto primitivní látku.“zavrčí tiše.

 

„Víš co já se to naučím radši sama. Než trávit čas a panem velký ego. Si myslíš že jsi tak úžasný že můžeš každý ho kritizovat. Tak mě teď poslouchej možná si genius na učení, sporty ,hudbu a umění, ale si naprostý idiot a náfuka co se neumí chovat k ostatním.“Chytnu učebnici a penál a vypochoduji se zvednutou hlavou z jeho pokoje a ještě za sebou efektně bouchnu dveřmi. Ten mě tak rozčílil idiot jeden co si o sobě myslí. Takhle si v duchu lamentuji celou cestu až na pokoj. Kde mě hned Ayu vyslechne. Tak jí všechno řeknu a ona se tomu řehtá jak pominutá.

 

„Rei-chan ty si číslo takhle seřvat školního idola.“směje se.

 

„Zasloužil si to. Na myšlenec jeden.“ Lehnu si do postele a zhasnu.

 

„Dobrou noc.“po přejeme si s Ayu navzájem a za chvilku obě spíme.

 

Raven

 

Koukám na tu holku co jí mám doučovat jak na mě řve. Musím říct že tohle sem nečekal. Vždycky mi každý jen přitakává že mám pravdu. I když je urazím. Svůj proslov zakončí efektním bouchnutím dveří. Zůstanu na ně zírat. Ale přiznám že má pravdu. Vážně se chovám jako imbecil. A ona je první kdo se mi to odvážil říct. Vypadá uťáple a nesměla pokud se nenaštve a roztomile se červená. Zavrtím hlavou a proplesknu se.  Není možný aby mě přitahovala nejsem na holky to už sem zjistil dávno. Asi to bude tím že už sem dlouho nikoho neměl. Z rozmýšlení mě vytrhne zaklepání.

 

„Je otevřeno.“sednu si a čekám kdo vejde.

 

„Ahoj Raví.“vypískne klučina a vrhne se mi kolem krku.

 

„Ryu co chceš už sem ti řekl abys mi dal pokoj.“zavrčím na prohlídnu si ho vypadá fakt sexy má na sobě jen dlouhý triko do půlky stehen klidně se s vámi vsadím že pod tím nic jiný ho nemá. Věčně rozčepýřený blond vlasy a velký modrý kukadla a usměvavou tvář.

 

„Raví no tak prosím vyspi se semnou naposledy. Pak ti dám už pokoj.“začne mi na hruď kreslit kolečka.

 

„Pokud si vzpomínám to si tvrdil i minule.“zabodnu do něj svůj ledový pohled pod, kterým se neklidně ošije.

 

„Raví prosím.“upře na mě štěněčí oči a přesune se k posteli na kterou si sedne a roztáhne nohy od sebe a sundá si triko. Tomu se prostě nedá odolat tak se zvednu.  Přejdu k němu a pohladím ho po hrudi a mezi prsty promnu jednu jeho bradavku. Ryu zavzdychá a hodí po mně roztoužený pohled. Tak si sním začnu hrát a hladit ho po těle. Když je skoro na vrcholu začnu ho připravovat. Hned jak do něj strčím prst začne proti němu přirážet. Ušklíbnu se a začnu ho roztahovat. Když usoudím že je dostatečně připravený sundám si kalhoty a lehnu si mezi jeho nohy a začnu do něj opatrně pronikat. Ale najednou se mi vybaví obličejík té holky a přirazím do něj najednou. Jeho bolestné zakňučení ignoruji a začnu hned přirážet. Abych její obličej vymazal, ale nějak se mi to nedaří. Pochvíli začne Ryu přirážet proti mně a tak netrvá dlouho a oba vyvrcholíme. Udýchaně z něj vyjdu a sednu si vedle něj.

 

„Víš myslím si že máš na víc než jen na to dělat tady všem děvku. Tohle bylo naposledy je tito doufám jasný ! A teď padej“Kouknu na něj jak se oblíkne do trička a vyběhne z pokoje než za sebou zavře pošle mi vzdušný polibek. To sem teda dopadl. Při sexu s roztouženým rozkošným blonďákem a já myslím na nějakou holkou. Unaveně sebou plácnu na postel a za chvíli spím jak zabitý.

 

Už je to skoro týden co mně ta holka seřvala. Na doučování se od té doby neukázala. Ale i tak jí nemůžu dostat z hlavy ty její smaragdově zelený oči, malí nosánek, krásné rty srdcovitého tvaru zvoucí k políbení, rudý vlasy po lopatky, úzkou postavu, krásný zadek, kdyby neměla docela velký prsa spletl bych si jí i s krásným klukem, ale bohužel. Zavrtím hlavou abych jí dostal z hlavy a rozhlédnu se po knihovně.

 

„Ale, ale koho pak to tu máme ?“ušklíbnu se když jí zahlídnu u jednoho stolu s hromadou knížek. Nedá mi to a jdu se za ní podívat.

 

„Já mu ukážu primitivní. Blbeček se to naučím sama.“ Začnu se tiše smát a dojdu k ní ze zadu a nakouknu jí přes rameno do knížek.

 

„Hmm snažíš se naučit fyziku?“neodolám a pošeptám jí to do ouška. Cítím jak ztuhne.

„Co chceš? To jsi přišel akorát prudit!“Zavrčí nepřátelsky a na můj vkus se až moc rychle oklepe.

 

„Hele já nejsem až takový idiot. Uznávám že sem to přehnal. Přišel sem se zeptat jestli to nechceš vysvětlit, ale jak vidím tak ne.“pokrčím rameny a chci odejít. Když se na mě otočí a ty dva smaragdy se do mně zabodnou.

 

„Počkej! Jestli nebudeš mít tak blbý průpovídky jako minule tak bych byla ráda.“Koukám s otevřenou pusou čekal sem něco jako jen si jdi nebo tak něco, ale tohle určitě ne!

„Dobře budu se snažit.“Usměji se a sednu si vedle na židli.

 

„Tak čemu nerozumíš?“ Zeptám se. Hned mi ukáže čemu nerozumí a tak jí to začnu vysvětlovat v jednoduší formě. Musím uznat že je vážně chytrá.

 

Rei

 

Díky Ravenovi konečně pochopím o co tam jde. A pak si spolu jen povídáme o všem možným. Asi si o něm budu muset poupravit mínění. Usměji se a zvednu se.

 

„Děkuji. Konečně to chápu. Vážně to nebylo tak složitý. Ale teď už musím jít za chvilku je večerka.“Zastrčím židli a do tašky začnu uklízet sešity.

 

„Nemáš za co. To já bych měl poděkovat tobě byla si první kdo se mi odvážil tohle říct. Půjdu tě doprovodit.“Zvedne se taky a čeká na mě. Posbírám věci a jdu za nim.

 

„No jo kdo by si tohle dovolil k školnímu idolu.“Zašklebím se a zbytek cesty k mému pokoji jdeme mlčky.

 

„Tak jsme tu. Děkuji za doprovod.“Usměji se a začnu hledat klíče od pokoje Ayu jela někam s rodiči a vrátí se až zítra.

 

„To nestojí za řeč. Nechtěla by sis zítra zajít na kafe ?“Pohlednu mu do očí jestli to myslí vážně. Zjistím že ano, ale začnu se ztrácet v jeho tmavě modrých očích.

 

„No já nevím.“Uhnu radši pohledem abych mu nekývl i na to že růžový králík zničí svět.

 

„No tak nenech se přemlouvat. I já si občas potřebuji s někým promluvit a s tebou se mi mluví skvěle.“Kývnu teda na souhlas a odemknu dveře od pokoje.

 

„Skvělí tak zítra vyzvednu tě ve čtyři tady. Dobrou noc.“Odejde.

 

„Dobrou noc.“Vejdu do pokoje a zavřu dveře. Co to dělám ? Doufám že to nebere jako rande. Ani se neobtěžuji se zamykat když je Ayu pryč a začnu se svlíkat s toho holčičího oblečení. Sem skoro nahý, když  se otevřou dveře. Zaraženě se otočím k dveřím a kouknu se na Ayu.

Co mě zaskočí víc je že v klidu vejde a zavře za sebou.

 

„Ahoj Rei-chan.“Usměje se na mně a přejde k svojí posteli. Zůstanu na ní zírat s otevřenou pusou.

 

„Ayu ?“Začnu nejistě.

 

„Rei-chan. Já to vím už delší dobu že si kluk a taky že nejsi na holky. Čekala sem až mi to sám přiznáš.“Lehne si a kouká na mě. Začnu se smát.

 

„Mělo mi dojít že tobě to neunikne. Promiň Ayu, ale neměl to nikdo vědět.“Sednu si na svojí postel.

 

„To teda mělo. Neboj nikdo jiný si toho nevšimnul. A povídej cos dneska dělal ? Viděla sem u našich dveří Ravena tak sem chvilku počkala a pak teprve šla do pokoje?“Zvedne se a skočí ke mně na postel.

 

„Potkali jsme se v knihovně. Teda on za mnou přišel a vysvětlil mi fyziku. Potom jsme si povídali o všem možným. A zítra sním jdu na kafe.“povzdechnu si a vezmu si sušenku co mi nabízí a začnu jí chroupat.

 

„Rei-chan neříkej že ses nám zakoukal.“ušklíbne se.

 

„Bohužel.“podívám se z okna kde už je tma jak v ranci. A začnu přemýšlet jak z toho vybruslit než se do něj fakt zamiluji. Asi by nebyl zrovna nadšený kdyby zjistil že holka s kterou něco měl je kluk.

 

„Rei to bude dobrý uvidíš na něco přijdeme.“Obejme mně. A zbytek večera plánujeme jak to udělat.

 

Ráno vstanu úplně rozlámaný a ještě k tomu se špatnou náladou. Ayu to hned pozná tak mě nechá celý den na pokoji. Ve dvě nám skončí vyučovaní a tak se jdu připravit na to kafe s Ravenem. Trochu se nějak upravím a než přijde.

 

Přesně ve tři hodiny se ozve zaklepání na dveře. Tak vstanu od úkolu. Vezmu si lehký svetřík, kabelku a vyjdu z pokoje.

 

„Ahoj. Sluší tito. Tak půjdeme.“Nabídne mi rámě, který ne moc ochotně přijmu.

 

„Ahoj. Děkuji tobě taky. Ale snad nemusíme být tak formální jdeme jenom na kafe ne ?“ kouknu mu do očí.

 

„Jistě že nemusíme, ale potřebuji se zbavit jednoho kluka. Který mi nechce dát pokoj. Snad nevadí že tě takhle využiji ?“ Usměje se na mě.

 

Raven

 

„Nevadí. Za to doučovaní tito dlužím.“Koukne na mě. Konečně mi Ryu aspoň jednou bude k něčemu užitečný. Protože jí nelžu teda z části opravdu mi nechce dát pokoj, ale vím že tohle by ani nepomohlo.

 

„To sem rád. Vážně mi hodně pomůžeš. Je dost otravný a nemine den abych ho nenašel u sebe v pokoji rozvalený ho v posteli v rádoby svůdné póze.“Vedu jí do své oblíbené kavárny. Cestou se jí snažím zabavit povídáním. Ale moc se mi to nedaří.

 

„Co se stalo tebe něco trápí?“Nedá mi to, abych se nezeptal, když už sedíme v klidu v příjemné kavárničce. Jen zavrtí hlavou že ne a rozhlíží se kolem.

 

„Je to tu hezký.“Konstatuje po chvilce. Podám jí nápojoví lístek, aby si vybrala.

 

„To ano. Rád sem chodím. Co si dáš ?“Pozoruji jí je vážně nádherná. Asi sem se zbláznil.

 

„Velký expresso s cukrem a mlíkem a k tomu vodu.“ Její rty se zvlní do lehkého úsměvu.

 

„Dobře skočím objednat tak tu chvilku počkej.“ Zvednu se a jdu objednat. Hned jak dojdu k pultu usměje se na mě Sei.

 

„Co to bude?A co pak se ti stalo že tu si s holkou?“Zvědavě mě pozoruje tak si jen povzdechnu.

 

„Dvě velký expressa s mlíkem a cukrem a k tomu jednomu vodu. Mně se neptej sám tomu nerozumím, ale nedokážu na ní přestat myslet. A to ani při sexu s někým jiným. No chápeš to?“Sednu si na bar než udělá ty kávy.

 

„Jo chápu zamiloval si se.“Ušklíbne se a dělá kafe. Nevěřícně se na něj kouknu. A začnu nad tím uvažovat. S hrůzou zjistím že má asi pravdu.

 

„Ale já nejsem na holky. Sám to moc dobře víš nikdy sem se na žádnou nepodíval a teď vidíš to sám. Na kecávám jí že potřebuji pomoc s falešným rande, abych se jí mohl dotknout. “ Vezmu si od něj kafe s tácem.

 

„Tak to je s tebou vážný hošánku hele možná vy jste měli začít víc předstírat tamhle jde Ryu.“ Ukáže ke dveřím. Rychle vezmu tác a vydám se za Rei. Tác s kávou položím na stul a sednu si vedle ní na sedačku.

 

„Nevadí? Tamhle je totiž Ryu to je ten kluk co mi nedá pokoj.“Pohlednu jí do očí a obejmu kolem pasu.

 

„Nevadí myslíš že tohle bude stačit, aby ti dal pokoj?“Zeptá se tiše a koukne na Ryua.

 

„Doufám. Jinak nevím.“ Povzdechnu si, ale mé vnitřní já se tetelí blahem z její blízkosti.

 

„De k nám.“Šeptne mi do ucha a přitulí se.

 

„Zlatíčko ne zajdeme do kina?“Usměji se. Mezi tím k nám Ryu dojde a sjede nás pohledem.

 

„To mi chceš říct že si mě vyměnil za tuhle čůzu?“Prskne jak vzteklá kočka. Poprvé vidím jeho naštvanou a vypočítavou tvář.

 

„Jo. Něco proti ? Navíc mi dva jsme spolu nechodili.“Kouknu na něj s vím pověstným ledovím pohledem.

 

„Nevěřím tomu ty nejsi na holky. A jestli spolu fakt chodíte tak jí polib.“Opře se o stůl a koukne na nás pohledem ha to jste nečekali co. Kouknu na Rei a když v jejích očích vidím souhlas. Tak se k ní nakloním a pomalu spojím naše rty v motýlím polibku, ale to my nestačí najednou chci víc. Tak zatlačím jazykem na její rty, a když je pootevře vklouznu do vnitř a začnu prozkoumávat její ústa. Po chvilce se do polibku taky zapojí a naše jazyky začnou svádět boj o nadvládu. Od sebe se odtrhneme až když nám dojde vzduch. Udýchaně a jako by  mrákotách pohlednu na Ryua. A zářivě se usměji.

 

„Ještě něco?“Ryu neví co říct. A korunku tomu nasadí Rei. Která se ke mně přitulí.

 

„Zlato řekla bych že mu to bude muset stačit víc by bylo od 18.“Zářivě se usměje. Ryu po nás hodí naštvaným pohledem a vypochoduje se zvednutou hlavou ven z kavárny.

 

„Řekla bych že po tomhle ti dá pokoj.“Kouknu na Rei, která se naprosto roztomile červená.

 

„Snad. Ale musím říct že líbáš božsky?“Šeptnu jí do ouška. Zčervená ještě víc pokud je to možno. Sei k nám dojde se smíchem.

 

„To se vám povedlo. Jinak já jsem Sei. Ravenův bratranec.“Podá Rei ruku. Ta jí příjme a představí se mu. Pak se spolu začnou bavit jako starý kámoši. Po skoro hodině kdy se spolu povídáme o všem možným  i nemožným. Se Rei ozve telefon.

 

„Promiňte to je Ayu spolubydlící.“ Odběhne do zadu. Kouknu na Seie.

 

„Ravene teda řeknu ti že se ti nedivím je naprosto úžasná a nenechá si od tebe nic líbit. Tak co?“

 

„Co myslíš?“Usměji se, když se k nám Rei vrátí.

 

„Ravene omlouvám se, ale už budu muset jít.“začne vytahovat peněženku. Zarazím jí.

 

„Pozval sem tě tak to nech. Mám tě doprovodit?“

 

„Nemusíš jdeme s Ayu ještě do Animeshopu za jejím klukem. Seii rada sem tě poznala. Tak zatím ahoj.“ Vezme si kabelku a svetr a de pryč.

 

„Zatím ahoj.“Mávnu jí a kouknu na Seie, který se připitoměle usmívá .

 

„Tak řekneš mi konečně jak líbá?“Koukne na mě.

 

„Nebudeš mi věřit. Ale bylo to úžasný a chutnala po borůvkách. Asi sem se fakt zbláznil.“Třísknu hlavou do stolu. Což způsobí akorát to že Seie rozesměji.

 

Rei

 

Doběhnu za Ayu. Která mě hned podrobí výslechu. Tak jí všechno řeknu.

 

„Teda že zrovna ty budeš básnit o Ravenovi bych nečekala.“Zasměje se a já zrudnu.

 

„Ne básním o něm.“Začnu se obhajovat což jí ještě víc rozesměje.

 

„Jasně. Jasně a to že mi už po čtvrtý říkáš jak úžasně libá je co?“ Zvedne jedno obočí. Jen si povzdechnu.

 

„Máš pravdu. Začnu se mu vyhýbat nevzniklo by s toho nic dobrý ho. Stejně to udělal jen aby se zbavil Ryua. Ti řeknu že je stejný jak ta jeho peroxid sestřička.“Zašklebím se, ale je mi skoro do breku. To sem si to zavařil.

 

„To věřím. Ale třeba to neudělal jen kvůli tomu.“Povzbudivě mě obejme. Vážně nechápu jak dokáže vycítit jak mi je.

 

„Tomu sama nevěříš.“Nechám se od ní odvést na pokoj. Kde sebou švihnu do postele naprosto mně přešla chuť na to něco dělat tak se rovnou zachumlám do deky. A přemýšlím na Ravenem.

 

O 14 dní později..

 

Už sem naprosto zoufalý z toho jak mě Raven pořád někam zve. Nenápadně vyjdu z pokoje a mám v planu se nenápadně vyplížit ven, když do někoho vrazím a spadnu na zadek. Kouknu nahoru a v duchu zakleji nade mnou stojí Raven a usmívá se.

 

„Není ti nic?“Podá mi ruku a pomůže mi se zvednout.

 

„Jsem v pořádku neboj.“ Kouknu do země.

 

„Rei posílá mně za tebou Fyzikář prý v tom zas plaveš a mám tito vysvětlit. Tak že v 8 u mně v pokoji a nechci nic slyšet.“Než stáčím něco namítnout tak je pryč. Nevím proč, ale sem rád. Celý zbytek dne s trávím tím že každou chvilku koukám na hodiny. Přijde mi že se ten čas táhne strašně pomalu.

 

Konečně odbije 8 hodin a já nedočkavě vyběhnu z pokoje. Na nechápaví pohled Ayu ani neodpovím a běžím k Ravenovi. Doběhnu k jeho dveřím zaklepu a počkám až mě pozve dovnitř pak vejdu dovnitř a oněmím úžasem.

 

„Co?“Nechápavě koukám po jeho pokoji. Uprostřed stojí stul s večeří a dvěma svíčkami. Celí zbytek pokoje taky osvětlují jen svíčky a zem je poházená rudými okvětními lístky růže. Jedním slovem je to nádhera. Raven se usměje a přejde ke mně a zavře dveře.

 

„Nikam si semnou nechtěla jít tak sem musel přijít na něco jiný ho. Líbí se tito?“ Kývnu že ano a nechám se odvést ke stolu.

 

„Ale proč?“Kouknu na něj.

 

„Protože se mi líbíš Rei. A Chtěl sem ti nějak vynahradit tu kavárnu a omluvit se za tu výmluvu s falešným rande.“Usměje se.

 

„Aha. To je v pořádku nemusíš se omlouvat.“Sklopím pohled. A já mu lžu o tom kdo jsem.

 

„Ale ano musím. Tak nestyď se a jez vařil sem to sám. A ty si jediná kdo mi to klidně i zkritizuje.“Usměje se a zvedne poklop. Pod ním se objeví nádherně ozdobený talíř s nějakým dortíkem ve tvaru srdce. Překvapeně zamrkám a kouknu mu do očí.

 

„Dobře já to ochutnám.“Kousek si ukrojím a ochutnám to.

 

„Tak co tomu říkáš?“Napjatě mě pozoruje.

 

„Je to vynikající i když přidala bych trochu víc citrónoví kury.“Zasměji se, když vidím jak si oddychne.   

 

„Co je tu k smíchu?“

 

„Asi tomu nebudeš věřit, ale ty.“Usměji se sladce.

 

„Ty si neskutečná.“ Zasměje se.

 

„To jsem ani nevíš jak.“Pousměji se a zvednu se k odchodu.

 

„Počkej.“

 

„Nemůžu. Neklapalo by nám to bude lepší když si to oba přiznáme hned.“Otočím se na něj.

 

„Ale jak to můžeš vědět dej mi šanci.“

 

„Prostě to vím nejsem ta za koho mě máš a pravdu ti říct nemůžu.“Smutně sklopím hlavu.

 

„Proč ne? Nikomu to neřeknu.“Chytne mě za ruku a shodí si mně do klína. Obtočí mi kolem pasu sví pevný paže a políbí mne. Nečekám to a tak ztuhnu jak socha. Zatlačí jazykem na moje rty a ty se samovolně pootevřou a nechají jeho jazyk vklouznout dovnitř. Nevydržím to a začnu mu polibek oplácet stejně vášnivě. Ani nepostřehnu že mi začne rozepínat košili školní uniformy. To si uvědomím až když mi rozepne podprsenku a mě vypadnou vycpávky. Odtrhnu se od něj a pokusím se dostat z jeho sevření, ale to nepovolí. Koukne na můj hrudník a pak se mi podívá do očí.

 

„Ty si kluk.“Usměje se a přitáhne si mně ještě blíž k tělu. Nechápavě se na něj koukám čekal sem facku nebo tak, ale ne to že se usměje.

 

„Konečně mi to dává smysl.“Lehce mě políbí.

 

„Co ti dává smysl?“Vyderu ze sebe.

 

„To že mně tak neskonale přitahuješ. Já sem totiž Gay a to že mě tolik přitahuje holka mě dost vykolejilo. Ale teď to chápu.“Nádherně se usměje a pohladí mě po tváři.

 

„To by vysvětlovalo proč si jednu nevrazil.“ 

 

„Asi. Ale co nechápu je proč jsi převlečený za holku?“

 

„To protože poslední volný místo na téhle škole bylo pro dívku a protože mám dost jemný rysi a delší vlasy. Tak mamku napadlo že mně převleče za holku.“Vysvětlím.

 

„Aha.“Začne se smát.

 

„Čemu se směješ ?“Přitisknu se k němu.

 

„Tobě srdíčko. Možná bych mohl zkusit zatahat za pár nitek, aby tě sem vzaly jako kluka. Moji přátelé by asi nepobrali kdybych chodil s holkou.“Políbí mě na krk.

 

„Hmm..a kdo řekl že s tebou budu chodit?“Zavrním a obtočím mu ruce kolem krku.

 

„Já. Neříkej mi že nechceš?“Překvapeně zamrká.

 

„To teda říkám. Co bych dělal s takovým nafukou jako si ty.“Zatahám ho lehce za culík.

 

„Já se polepším. Uvidíš.“Upře na mě štěněčí oči.

 

„No uvidíme. Možná ti dám šanci. Ale ty vlasy by ti slušeli víc rozpuštění.“ Zabručím a začnu mu sundávat gumičku z vlasu.

 

„Tvé přání je mi rozkazem.“ Usměje se a políbí mě na čelo. Zčervenám a sundám mu gumičku.

 

„Tak no vidíš hned vypadáš aspoň trošku k světu.“

 

„Když se červenáš si rozkošný.“zavrní mi do ucha.

 

„Ravene nech toho.“Odtáhnu se od něj. Znova si mě přitáhne.

 

„Nikomu tě nedám Reii.“ Řekne láskyplným hlasem a něžně mě políbí.

   

rei-chan.jpg

                                       

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kawaiii

(Mysticia-sama, 5. 1. 2012 16:59)

To bylo úžasný, nádherný, dokonalý! Téda ale Raven se mi nezdál nijak moc arogantní atd. Bylo to úžasné ^^

Re: Kawaiii

(lili-chan, 28. 2. 2012 0:00)

No já to tam nechtěla moc rozepisovat když se moc rozepíšu dopadá to pak jako u pokaženho kouzla takže jednorázovka na 17 stránek a to to musím sekat aby to bylo tak kratký :D

:-D

(Evia, 17. 12. 2011 0:10)

To bolo parádne! Veľmi sa mi páčilo :)
Od zajtra sa chystám aj na ostatné Vaše poviedky!

:)

(Kanojo, 21. 7. 2011 18:50)

To bylo moc krásný, miluju crossdress a tohle bylo fantastický! Přikláním se k Nero, chtělo by to pokráčko, ale jestli nebude tak tohle taky stačí.

*.*

(Akyra, 13. 7. 2011 15:34)

To je nádherné, čím jsem si vysloužila tenhle skvost? mockrát děkuji :-)

~-^

(Nero, 13. 7. 2011 14:25)

*-* krásný, ale co chudák Ryu ten nikoho mít nebude a co Sei a Ayu takhle to nemužeš nechat to chce pokračovaní prosim prosim smutně koukam ^^

*-*

(Tiriss, 13. 7. 2011 13:24)

moc hezký *-* tahle povídka se mi moc líbí ^^ povedlo se ti ^^