Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Drak

15. 4. 2012

Běžel, co nejrychleji to šlo. To co právě teď vyslechl, musel tomu zabránit. Musel rychle zmizet, aby neměli možnost ho odvést tomu monstru. Proběhnul kolem straží za roh a pak po schodech dolu. Dokonce by se mu povedlo utéct, kdyby nenarazil do vysokého muže s dlouhými černými vlasy. Spadnul na zem.

 

„To je on?“ Zeptal se muž chladně a jeho otec, který mezitím došel z pracovny až k nim, přikývl. Muž se sklonil k bělovlasému mladíkovi, pevně ho chytnul za zápěstí a vytáhl na nohy. Byli jako den a noc. Bělovlásek byl drobný mladík s usměvavou tváří i očima, které teď byly zahaleny stínem strachu a bolesti. Černovlasý muž kolem třicítky byl vysoký, statný s ledově modrýma očima.

 

„Neříkal jste náhodou, že je nadšený? Nepřijde mi to tak.“ Prohodil Amon a probodl krále ledovým pohledem. Král zděšeně ustoupil.

 

„J-Já mu to nestihnul říct, jste tu moc brzo.“ Trey sebou cukl, když mu Amon zmáčknul zápěstí ještě pevněji. Prohlédl si ho. Vždy o něm mluvili jako o hrozné zrůdě, ale je docela dost hezký. Amon sklouzl pohledem na Treye, který sebou cuknul a sklonil přistiženě hlavu.

 

„Odvedu si ho hned. Věci ať mu někdo přiveze.“  Trey se mu pokusil vytrhnout ruku. A zděšeně pozoroval otce, jak kývá a domlouvá s Amonem svatbu. Ani se ho nezeptali na názor. Úplně vypnul a jen se skloněnou hlavou stál vedle svého budoucího manžela, který mu drtil zapěstí.

 

„Tak jdem.“ Cuknul Amon s drobným bělovlásek. Venku na ně čekal ještě jeden drak. „Mio, odvezeš Treye.“ Vysadil ho na světle modrou dračici s hřejivýma očima a sám se proměnil na černého mohutného draka. Oba dva se s mohutným odrazem dostali do vzduchu a letěli. Směrem k hradu.

 

Trey se křečovitě držel Mii. „No tak, maličký. Otevři oči, je to nádherný výhled.“ Ozval se mu v hlavě dívčí hlas, který ho donutil otevřít oči. Výhled, který se mu naskytnul, byl nádherný. Ani si nevšimnul, že už je tak pozdě. Tma všude kolem nich, města osvětlená pouličními lampami a nebe ozářené miliony hvězd. Ani si nevšimnul modrých očí draka, které ho bedlivě pozorovaly. Možná se k němu choval a bude chovat hnusně, ale prostě ho vytočilo to, že nějaký člověk vypálí vesnici a hned to svádějí na draky. Jako by oni měli zapotřebí vypalovat vesnice. Ale nejvíc ho vytočilo, že mu dokonce král nabídnul svého syna, kdyby za to žádal mír nebo tak něco, pochopil by to, ale on mu ho prostě jen tak dal. A to všechno ze strachu.

 

Trey užasle sledoval výhled. „Líbí, maličký?“  Přistála s ním Mia kousek od hradu. „Tady budeš muset přestupovat, já dál letět nemůžu. Víš, dračice jako jsem já, se nedokážou proměnit do lidské podoby.“ Jen co mu její slova dozněla v hlavě, přistál vedle nich černý drak. Typoval, že to bude asi Amon, podle těch jeho ledových očí. Když ho sledoval, připadal si jak pod mikroskopem. Mia mu obmotala mohutný ocas kolem pasu a vysadila ho na draka. „ A drž se pevně, klidně měj i zavřený oči. Amon lítá jako šílenec.“ Jen kývnul a chytnul se toho draka. Po hrůzostrašném letu, který prožil s Amonem, nebyl div, že byl vyklepaný tak, že skoro nemohl stát.

 

Amon se přeměnil na skoro lidskou podobu, zůstaly mu drápy, šupiny na ramenou, podbřišku a časti stehen, a jeho přirození bylo překryto blankou. Měl roztažená křídla, takže své tělo ukazoval na obdiv a přestože pořád vypadal z části jako drak, bylo se na co dívat. Když viděl třesoucího se Treye, rozčílil se a nechal se svým vztekem ovládnout. Chytnul toho droboučkého mladíka za boky, do kterých mu zaryl drápy.

 

„Tvůj otec mi tě dal jako hračku. Byla by škoda toho nevyužít.“ Mrštil s ním o zeď. Trey s bolestným výkřikem sjel na zem a se strachem ho pozoroval. Amon k němu pomalu přešel, chytnul ho za vlasy a vytáhnul na nohy. Začal ho táhnout někam do hradu. Trey přemohl svůj strach a vzepřel se mu.

 

„Jestli to chceš dělat tady, aby každý viděl, jak ti to dělám, stačí říct.“ Trey se rozklepaně nechal táhnout.

 

„Co chceš dělat?“ Zeptá se tiše. Vůbec tomu drakovi nerozumí. Ne, že by nevěděl, co asi plánuje, ale jsou oba muži, to je prostě nemožný. Navíc je mu je patnáct. Amon se neobtěžuje mu odpovědět a hodí ho na postel hned, jak dojdou do pokoje.

 

Ticho před bouří. To jediné Treyovi znělo hlavou, když mu Amon zarýval drápy všude možně po těle. Roztahoval mu nohy a pak ucítil tu bolest v konečníku. Bolest, která s přírazy neustupovala, ale jen se zvětšovala. Nakonec ucítil něco teplého a pak už jen tmu.

 

Amon vyvrcholil a chtěl uspokojit i toho mladíčka, jenže ten omdlel. Ano, nebyl zrovna nejjemnější, ale taky nebyl tak krutý. Vystoupil z něj a musel zavolat doktora. Nechtěně ho potrhal. Nebyl to nijak úžasný pohled, jeho bílé vlasy byly pocákané jeho vlastní krví, všude po těle krvavé škrábance.

 

Sice Trey nebyl vězněm, ale ani tak nebyl na tom hradě rád, nikdy nevěděl odkud přijde Amon a zas mu ublíží. Zjistil za tu dobu, že draci jsou velice milé osoby, teda až na Amona, ten nesnáší lidi. Pokaždé, když ho něco rozčílí, přijde za Treyem si vybít vztek i sexuální napětí. Ten mladíček ho přitahuje a deset let není takový věkový rozdíl a na 30 vypadá vážně dobře. Stále ho ale zajímalo, co udělal tak strašného, že se ho jeho otec tak lehce vzdal. Prostě mu ho vnutil, jako kdyby pro něj nic neznamenal a chtěl se ho jen zbavit.

……

Po těžkém týdnu, kdy Amon musel řešit s lidmi další obvinění, prý draci vypálili několik vesnic. Zase to byla lež. Našel dokonce viníky a nechal je potrestat. Treyův otec jako by zmizel z povrchu zemského. Chtěl to s ním vyřešit, ale on prostě zmizel. Možná je to tak dobře. Král, kterého lid zvolil, je moudrý muž. Dokonce ho požádal, aby Treye vrátil, nebo aby si ho vzal a spojil tak království draků s tím lidským. Dokonce se dozvěděl, že Treyovi není dvacet, jak tvrdil jeho otec, ale že tehdy, když mu ho nabídnul, mu bylo právě patnáct. Rozčílilo ho to. Ten kluk mu taky nemohl něco říct.

 

Vyhlásil pátraní po bývalém králi. Z toho ujednávání byl vyčerpaný a vytočený. Přistál na nádvoří svého hradu. Potřeboval se uklidnit, než za tím klukem půjde. Zhluboka se snažil vydýchat svůj vztek. Skoro se mu to povedlo, a tak se vydal za Treyem.

 

Našel ho v knihovně. Všimnul si, že ten kluk rád čte. Chvilku ho pozoroval, než si odkašlal, aby ho na sebe upozornil. Mladík vzhlédl od knihy a zbledl, v očích se mu zračil strach. Amona to vytočilo. Nic mu neudělal a už se ho bál. Vůbec si neuvědomoval, že mu k tomu dal podmět.

 

Došel k bělovláskovi vytáhnul ho na nohy a táhnul do pokoje. Mladík se mu vůbec nebránil, to ho naštvalo ještě víc. Hned jak došli do pokoje hodil ho na postel a strhnul z něj oblečení. Nemohl se vynadívat na jeho bledou kůži, když jeho oči narazily na nějakou zarudlou jizvičku, zamračil se. Chlapec se pokusil si zakrýt intimní místa. Pozvedl obočí a zle se ušklíbnul.

 

„To už nemá cenu, viděl jsem tě křičet bolestí. Prohýbat se slastí. Myslíš si, že když se zakryješ, tak ti to pomůže?“ Šeptnul mu do ucha a odstrčil jeho ruku. Trey jen mlčel a nechal ho dělat si, co chtěl. Ale i takhle odevzdanost ho vytáčela, ale ne jen to, i vzrušovala.

 

„Lehni si.“ Zavrčel na mladíka a sledoval, jak si lehá. „Víš, docela mě rozčiluješ, ty i tvůj takzvaný otec.“ Sednul si na kraj postele. „Dneska se proto naučíš uspokojit mě.“ Pronesl do ticha, ale mladíkovo ostré a zděšené nadechnutí mu stačilo. „Takže já si teď lehnu vedle tebe a ty se mně pokusíš uspokojit.“ Pronesl klidně a lehnul si vedle chlapce.

 

Trey si roztřeseně sedl na něj obkročmo. Snažil se dívat všude možně, jen ne na Amona. Roztřesenýma rukama mu začal rozepínat košili. Snažil se vzpomenout na to, co mu dělal on a jemu se to docela líbilo. Cítil na sobě Amonův chladný pohled, když se skláněl k jeho bradavkám. Chvilku vzpomínal, co má udělat, když se mu v hlavě ozvala Mia a začala mu radit. Byl rudý rozpaky. To, že tohle dělal mu nevadilo tolik jako to, že o tom jeho jediná kamarádka ví. Řídil se ale jejími radami a jazýčkem sjížděl pořád níž a mezitím se snažil mu sundat kalhoty. Povedlo se mu je sundat. Pohledem uhnul, jeho penis mu trčel kousek od obličeje. Už věděl proč ho to tak bolelo, když se do něj dobýval. Byl obrovský.

 

Amon ho vyčkávavě pozoroval a snažil se udržet si ledový výraz. Ale i když ten klučina byl nezkušený, dost mu to šlo. A jestli brzo něco neudělá, bude to muset udělat on. Výhled na Treyův výraz mu zkazily jeho bílé vlasy, které ho lechtaly ve slabinách. Když ucítil ten jazýček, který ho začal oblizovat, malém vyletěl z kůže. A když ucítil, že si ho vkládá do úst, musel se kousnout do rtu, aby nevzdychnul, propletl prsty do Treyových vlasu, aby si mohl určit tempo. Tomu se zvedl žaludek, když mu ho narval skoro až do krku a pak znova a znova, dokud mu v něm nezačalo cukat. Pak cítil, jak jeho ústa plní slaná tekutina a slyšel Amonův slastný výdech. Chtěl to vyplivnout, ale to mu nebylo povoleno, a tak byl donucen to množství tekutiny spolykat. Oči mu slzely, z koutku úst mu vytékal proužek té bělostné tekutiny. A co hůř, připadal si naprosto pošpiněný, snesl by víc, kdyby ho Amon znásilnil než tohleto, i když věděl, že ještě neskončil. Ten drak měl děsivou výdrž. Ani se nestihnul vzpamatovat a už mu seděl v klíně a cítil, jak do něj proniká. Ten tlak a nepříjemná pálivá bolest, když do něj přirazil. Pak už to bylo monotónní, jeden příraz za druhým, dokud jeho nitro nevyplnila teplá lepkavá tekutina. Chvilku mu dal na výdech, změnil pozici a znova a znova. Pak další pozice a znova tvrdé přírazy a ta bolest se zvětšovala a zvětšovala. Nakonec už se ani nedokázal zvednout a jen to mlčky snášel. Posledních pár přírazů a jeho nitro znova zaplnilo Amonovo sperma. Když odešel z pokoje a nechal ho ležet na posteli, cítil, jak z něj vytéká a smíchává se s jeho krví.

 

Připadal si špinavý, využitý, nemilovaný. Snášel to skoro půl roku, ale nevěděl, jestli to dál zvládne. Ne! On nechtěl tohle dál snášet. Všichni v tomhle hradě na něj koukali skrz prsty. Jako by byl povl a Amon tomu moc nepomáhal. Vážně pro něj byl jen hračka? Vše nasvědčovalo tomu, že ano. Nesnášel ho za to, co mu dělal. Co ho donutil dělat. Už dál nemohl. Vážně to viděl jako jediný východisko.

 

Hrad draků se nacházel na létajícím ostrově. A jeho pokoj byl ve věži. Otevřel okno a stoupnul si na rám. Dolu to bylo několik desítek metrů. To by určitě nepřežil. Odrazil se a skočil do dálky. Cestou dolu nezavřel oči. Nebál se. Doufal, že mu tam, kam se dostane, bude lépe, a i kdyby to byl konec, bylo by to lepší než to, co zažíval do teď. Čekal na ten tvrdý náraz jako na smilování, ale nic takového nepřišlo. Visel ve vzduchu. To by ho ani tak nevyděsilo, jako to, že mu do očí hleděl černý drak.

 

Amon naštvaně pozoroval mladíka, který se před ním krčil na židli. Co si ten hloupý kluk myslel. Malém se mu zastavilo srdce, když ho viděl skákat. Zavřel oči a snažil se tu představu vyhnat z hlavy.

 

„Proč?“ Bylo jediné, na co se ho ten mladík za celých pět měsíců zeptal. Začal nad tím uvažovat. Proč ho zachránil? Proč ho to tak vyděsilo? Mrzelo ho, že se snaží zabít, než aby byl s ním. Ale proč ? Nesnášel lidi, byli tak namyšlení. Zamyslel se, ale i tak cítil mladíkovy oči, které čekaly na jeho odpověď. Jenže on sám ji neznal. Tak mu nemohl odpovědět. Místo toho se rozhodl mu vysvětlit, co se teď změní.

 

„Tvůj otec zmizel. S novým králem jsme se domluvili, že si tě vezmu a spojíme tak naše království. Takže za měsíc bude svatba. Do té doby tě naučím vše o tomhle území a jeho obyvatelích.“ Došel až k němu a kleknul si před něj a chytnul ho za ruku.

 

„Treyi Yuki Akeno, ptám se tě, staneš se mým mužem?“ Trey překvapeně zamrkal a díval se na něj. To, že se ho ptal, ho dost zarazilo. Dokonce až tak, že mu začaly téct slzy a vytratil se mu hlas. A než vůbec stihnul uvažovat, němě přikývnul na souhlas.

 

Celý ten měsíc trávil s Amonem, který ho učil. A za celou tu dobu mu nic neudělal. Krom občasných letmých doteků, když ho učil například střílet z luku nebo bojovat s mečem. Dokonce se začal i těšit na den svatby. Teda spíš na svatební noc.

 

„O čem přemýšlíš?“ Ozval se vedle něj Amon a on zrudnul. „A-ale o ničem důležitým.“ Schoval svůj červený obličej do dlaní.

 

„Vážně? A proto je z tebe rajčátko. Jinak si roztomilý, když se červenáš.“ Tenhle klučina byl prostě roztomiloučký a tak zranitelný. Ještě pořád ho mrzelo, jak se k němu choval. Ale pomalu si ho získával.

 

„Nech si to.“ Bouchnul ho drobnou pěstí do ramene. „J-já chtěl jsem se zeptat, jak to zítra bude probíhat?“ Vykoktal ze sebe.

 

„No jak, bude obřad. Pak otravná oslava a nakonec si tě odnesu do pokoje s krásným výhledem a velikánskou postelí.“ Pozoroval každičkou jeho reakci. Ale žádný strach nebo znechucení neviděl, což ho potěšilo.

 

„A pak?“ Překvapeně se na  bělovláska podíval.

 

„Pak? No, můžu ti to předvést, jestli chceš?“ Sledoval souboj, který Trey sváděl. Skouslý ret a zamyšlený výraz. „Ale lepší bude, když počkáš do zítra. Potom by to už nebylo takový překvapení.“ Políbil ho do vlasů. „Měl by si jít už spát. Zítra to bude náročný.“ Odvedl ho do pokoje a políbil ho na dobrou noc. Dělalo mu problémy jen tak odejít.

……

Konečně bylo po svatbě, už se jen zbavit těch otrapů a mohl se svým cukrátkem být sám. Hlavně nesměl moc pít, chtěl být naprosto střízlivý.

 

Nervózně koukal všude kolem a tisknul se k Amonovi, byl nervózní ze všech těch lidí kolem. Těšil se, až budou moct zmizet. Aby se mu mohl stočit do náruče.

 

Proto mu nadšeně skočil do náruče, když všichni odešli. „To bylo věčný.“ Postěžoval si a nechal se nést do pokoje.

 

„To ano. Konečně sami. Doufám, že nejsi moc unavený?“  Sednu si s ním na postel.

 

„Nejsem.“ Zavrtěl hlavou „Lehni si.“ Zavrněl mu do ucha. Amon překvapeně zvednul jedno obočí, ale poslechnul ho. Trey mu rozepnul košili.

 

„Co kdyby sis to jen užil? Cukrátko.“ Přetočil bělovláska pod sebe. Svlíkal mu pomalu oblečení. Líbal a hladil ho všude, kde to bylo možné. Snažil se odvést jeho pozornost a mezitím ho připravit. Doufal, že tahle jejich noc přebije všechny ty noci, kdy se staral jen o sebe. Když do Treye pronikal, snažil se být opatrný a dával mu co nejvíc času.  Když si byl jistý, že ho to nebude bolet začal přirážet. Mezitím ho líbal a laskal.  Oba vyvrcholili ve stejnou chvili. Oba se k sobě tulili a vydýchávali se. I když jejich začátky nebyly nijak užasné. Tak i přesto tihle dva jsou spolu a nenechají na sebe dopustit.

 

„Mio? No tak, kde se zas schováváš?“ Zaklapnu kroniku a vyjdu z jeskyně. „Neschovávám se. Jen sem musela něco dodělat. Ahoj, Amone.“ Bělovlásek se usměje a obranářky ho obejme a vyplázne na mě jazyk. Vždy se tomuhle gestu zasměju. „Víš, že bych ti ho neukradla, takový pako nechci.“ Amon bělovláska políbí dřív, než začne nějak protestovat.  Jen co se od Treye odtrhne koukne na mě.

 

„Já bych nechtěl tebe. Tohle třeštidlo mi bohatě stačí. Miluji ho.“ Trey mu nadšeně skočí kolem krku. „Já tebe taky.“ Vášnivě ho políbí.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(L., 11. 5. 2012 22:14)

No...bylo to pěkný, jen mi trochu nedochází, kdy Amon změnil názor. Vím, že se mu Trey líbil od začátku, ale nevím, kdy se do něj zamiloval. A pak Trey. Vždyť k němu byl Amon strašný, pak se po tom skoku a požádání o ruku rozbrečel a najednou ho miluje. No, asi se to stalo, když jsem nedávala pozor při čtení. Jinak je to krásné. Obdivuji, že máš takovou fantazii (ať to psala jakákoliv z vás)

.......................

(Rhea, 17. 4. 2012 11:56)

Pořád nevim, ale z náznaků na skypu si myslím, že to psala Lili. :-)

Neverím .

(Kik, 16. 4. 2012 19:34)

Neverím ,že si nevšimol koľko mal rokov ,keď mal len 15 a 20 toz je rodziel :? To je debil ten chlap .. a Nikdy by som nepovedala Ano keby mi ubližoval ,by som sa mu vysrala na hlavu debilovi . Amona nemám rada a tak skoro by som mu neoodpustila ,možno by som povedala áno ,čo sa týka toho ,že by dal konečne pokoj .. nič viac .. Chudák ten malý :/ Ale pekná jendorázovka užila som si hlavne ten začiatok :) aj koniec :P alke viac začiagtok :D

Re: Neverím .

(Tero, 16. 4. 2012 22:04)

a už jste přišli na to kdo to psal? xD to je důležitá otázka =3

...

(ElenEstel, 16. 4. 2012 20:07)

páni je to úchvatný moc se mi to líbí

.......................

(Rhea, 16. 4. 2012 13:24)

Moc hezký, sice se ze začátku Amon choval jak kretén největší kategorie a překvapilo mě, že po tom Trey dokonce svolil k svatbě, ale dopadlo to dobře a Amon se aspoň trochu poučil. :-) A kdo z vás tu povídku psal, to absolutně netušim. :-)

Re: .......................

(lili-chan, 16. 4. 2012 18:29)

Moc děkujem za komentáře :) Si takoví naše sluníčko když už kvuli nikomu jinýmu aspon kvuli tobě stojí za to přidávat :D A zkus hádat jednu z nás typni ? :D